Zřícenina hradu Věžka
Severně od Plzně u vesnice Druztová naleznete skromné zbytky bývalého hrádku. Archeologický výzkum, který odhalil zdi tohoto nevelkého hradu dopomohl k postupnému zániku toho, co ještě zbylo. Nalézti můžete nevelké zídky, tesané schodiště.
Hrad vystavěl kolem roku 1300 vladyka Ratmír. Po Švambercích jej drželi vladykové z Chrástu. Václav IV. hrad půl roku obléhal a roku 1406 dobyl. Roku 1478 zničila hrad spojená vojska města Plzně a uherského Matyáše Korvína.Hrad měl oválnou podobu. Zachovaly se podzemní prostory paláce, přístupné schodištěm a raně gotickým portálem v jižní části hradu. Zbytky strážnice u brány. Z ostatních staveb při obvodové zdi pouze nezřetelná torza. Na severu od hradního návrší na výšině za roklinou zbytky obléhacího tábora z roku 1406.
Zřícenina hradu Mitervald (hrad na Radči)
Téměř zaniklý hrad, dle archeologických nálezů (Václav Krolmus) spadá jeho existence do 14. stol. V pramenech připomínán již jako pustý hrad (v urbáři r. 1652). Malý hrad patrně nebyl rezidenčním sídlem, ale sloužil jako mocenský opěrný bod. Na místě kde stával hrad jen cvičené oko znalce nalezne několik místeček naznačující přítomnost opevněného obydlí. I přes to všechno stojí se na ta místa vypravit. Krásná okolní krajina a rozhled ze skály je kouzelný.
Zřícenina hradu Řebřík
Hrad Řebřík, původně středisko nevelkého panství, stával na jižním okraji rozlehlých křivoklátských lesů, na táhlém skalnatém hřbetě, asi 1,5 km severozápadně od vesnice Líšné. Pod ním bývala na západní straně ves Řebřík ‚(Řebříky), dnes již zaniklá, s gotickým farním kostelem a na východní straně dvůr. Dnes se z hradu zachovaly jen dva příkopy, dělící vrchol hřbetu přibližně na třetiny, v severní části bývalé hradní plochy základy zdí, jámy po sklepech, zasypaná studna a v jižní části novodobá zvonice, vystavěná většinou z materiálu někdejších hradních zdí.
Středověký Řebřík se skládal ze dvou předhradí a vlastního hradu. V jižní třetině hřbetu bylo první předhradí, k jehož bráně se od východu stáčela dodnes patrná cesta. Široký příkop odděloval první předhradí od druhého, jehož nepravidelná užší, ale hluboký a ve skále vytesaný, chránil přístup odtud do vlastního hradu. Ten zaujímal úzkou, nevyšší část hřbetu. Pozůstatkem brány do jádra hradu je terénní hrana, která se nápadně pravoúhle lomí. Na jihozápadní straně hradního jádra byl hradní palác. Zbytky jeho základů, stavené z lomového kamene spájeného maltou, ukazuji, že míval pět prostorů, položených za sebou po jihozápadním obvodě vnitřního hradu. Zřejmě plnil na této straně i funkci hradby. Před bývalým palácem jsou zbytky studny či cisterny, vytesané ve skále. Na severním konci vnitřního hradu lze tušit jeho hlavní věž, obrácenou proti nepříteli v místě chráněném jen svahem, z níž se však nic nezachovalo.
Řebřík patřil po výtvarné stránce mezi hrady expresívní gotiky z konce 13. století. Na stráních pod hradem se skutečně našla keramika z této doby. Nejstarší známý držitel hradu i vsi, Markvart z Řebříka, se připomíná r. 1318. Jeho synové Vchyna a Markvart ze Řebříka jsou jmenováni r. 1358 jako patroni zdejšího kostela sv. Petra a Pavla. Páni z Ŕebříka, kteří byli příbuzní se Žerotíny, prodali v 70. letech 14. století řebřické zboží nejspíše Habartovi ze Žerotína a Habartovi z Dolan a zakoupili se na Žatecku. R. 1395 byl Řebřík královským majetkem. Před r. 1410 však byl zastaven Petru Praseti z Chrástu. V r. 1423 se připomíná Bohuslav z Chlumu seděním na Řebříku. Po něm držel Řebřík s Týřovem Habart z Adlaru, který připojil svou pečeť k stížnému listu české šlechty do Kostnice proti upálení Jana Husa, ale později bojoval na straně Zikmundově. R. 1427 seděl na Řebříce Petr z Perče a po něm r. 1454 jeho syn Jan. O tom, že byl hrad v 15. století ještě obydlen a zařizován, svědčí nálezy keramických nádob a kachlů s husitskou tematikou.
R. 1495 se připomíná na Řebříce Burin ze Švamberka, od něhož byl téhož roku vyplacen ze zástavy a připojen ke královskému Křivoklátu. Od té doby hrad se značným podílem dřevěných konstrukcí přestal být udržován a pustl. Poslední věrohodná zpráva o něm i o vsi z r. 1552 mluví o pustém hradě i o pusté osadě řebřické, jež jsou přidělovány nově zřízenému manství křivoklátskému v sousední Líšné. ves Řebřík (Řebříky) zpustla nejspíše současně s hradem, na němž hospodářsky i sociálně závisela, a nebyla obnovena ani po r. 1607, kdy Řebřík s Líšnou byly připojeny k Zbirohu. Dnes na jejím místě stojí jen kostel, který se kdysi obracel průčelím do návsi, připomínaný jako farní už r. 1348 a r. 1727 zbarokizovaný. Nedaleko něho dnes stojí hájovna.
Zřícenina hradu Žebrák
Hrad založil v pokročilé druhé polovině 13. století příslušník mocného rodu Buziců. V roce 1341 se Žebrák, nesporně pro svou geografickou souvislost s přemyslovským loveckým hvozdem, stal královským majetkem. Největšího rozkvětu se dočkal za vlády Václava IV., který ho dal pronikavě přestavět. V 15. století byl zastaven. Přesto zůstával v dobrém stavu a byla ještě zlepšována jeho obranyschopnost. Od konce století počal být zanedbáván a po požáru roku 1532 se proměnil ve zříceninu. Jako pustý se poprvé uvádí k roku 1553.
