Velký Blaník
Velký Blaník je nejvyšší ze čtyř vrchů vyčnívajících nad okolní mírně zvlněnou krajinu a dosahuje výšky 638 m.n.m.
Legendární vrch opředený pověstmi o spícím vojsku (blanických rytířích) s pozůstatky keltského (halštatsko-laténského) hradiště z 6. – 5. století př.n.l.. Zbytky opevnění v půdorysu nepravidelného oválu jsou dobře zřetelné i dnes. Původně obtáčely vrchol dva pásy opevnění. Vnější val byl násep s roštovou konstrukcí, a lícovou zdí z žulových balvanů. Táhne se dnešní bukovinou jako vyvýšený pás pokrytý různě velkými balvany. Z obou stran navazuje na tzv. Rytířské skály, které byly zakomponovány do ochrany hradiště. Při zkoumání valů byly patrné velké základové kameny. Hradby opevnění o rozsahu 125 x 170 m s akropolí a předhradím dosahovaly šířky 4 – 5 m a výšky 2 metrů. Před nimi byl situován příkop. Vnitřní val pak obepíná vrcholovou plošinu. Zde také už ve čtyřicátých letech odkryli archeologové základy obydlí. Stál tu kdysi pás obydlí v řadě za sebou. Odkryté chaty byly oválné, na obvodu opásané kameny. Dnes stojí na vrcholu 32 m vysoká dřevěná rozhledna postavená roku 1940 Klubem českých turistů.
Jádro pověstí o spícím vojsku Svatého Václava pochází s největší pravděpodobností z keltských dob a souvisí s tradičním keltským pojetím některých hor jako sídla Aes Sidhe – mocnosti hory. Tyto místa jsou branami do říše, kde je všechno jaksi jinak. Brána do tohoto „jiného časoprostoru“ se otvírá o hlavních keltských svátcích roku. Potom vyjíždí do noci přízračné vojsko nebo naopak lidé z tohoto světa pronikají do neznámých říší skrývajících se za těmito branami.
Malý Blaník a kaple sv. Magdaleny
Vrch se zříceninou poutní barokní kaple sv. Máří Magdalény vybudované roku 1735, která byla zrušena roku 1790 za reforem císaře Josefa II.. V současné době jsou k vidění pouze obvodové zdi uprostřed kterých roste smrk zvaný „Velký mnich“ (obvod 321 cm, výška 34 m). Socha sv. Máří Magdaleny, z tohoto sakrálního objektu, je dnes v louňovickém kostele. Podle některých pramenů se na vrcholu nacházejí pozůstatky hradiště po hrádku asi z r. 1400. Malý Blaník byl také sídlem poustevníka. Zachovalé lesy přirozené skladby s převahou buku s četnými skalními výchozy jsou chráněny na Malém Blaníku ve stejnojmenné přírodní rezervaci na ploše 12,71 ha. Rezervace byla vyhlášena v roce 1992 Správou CHKO Blaník.
Zřícenina hradu Šelmberk
Hrad, poprvé připomínaný k roku 1318, byl založen pány ze Šelmberka. V 15. století se zde často střídali majitelé. V prvé polovině 16. století proběhla renesanční přestavba, při níž kromě úprav starých částí vznikla v čele jádra nová zámecká budova, jejíž jedno křídlo podél přístupové cesty překročilo i příkop. Koncem 16. století hrad ztratil rezidenční funkci a už roku 1602 bylo jeho jádro zříceninou.
V 17. století pak definitivně zpustl. Jeho věž se pak v 18. století dočkala romantizující úpravy a okolí bylo parkově upraveno. Podobu předhradí prakticky neznáme. Jádro se rozpadalo do dvou výškových úrovní. Horní tvořil skalní hřeben, na němž v čele stojí okrouhlý bergfrit obíhaný původně kličkou obvodové hradby. Za ním prakticky celou plochu hřebene (s výjimkou malého trojúhelného dvorku) zaujímá komplikovaný palác ve tvaru písmene L, který si doposud uchoval některé valeně klenuté místnosti v nejspodnější úrovni. Trojúhelné, níže položené nádvoří se studnou bylo k hřebeni přihrazeno z boku a přímo z něho se vcházelo i do části palácových sklepů.
Šelmberk představuje názornou ukázku rozvíjení hradu bergfritového typu směrem ke zkvalitnění jeho obytné složky. Svérázné dvojúrovňové řešení jádra je zde výsledkem hypertrofické podoby paláce oproti základnímu schématu.
Zřícenina větrného mlýna u Radvanova
Ruina větrného mlýna holandského typu se nachází 350 m na SSZ od obce Radvanov na vršku zvaném dodnes Větrák v nadmořské výšce 594 m. Trosky mlýna jsou skryty uprostřed lesíka na vrcholu. Na jižním okraji lesa je BTS anténa některého z mobilních operátorů a od něj vede pěšina do lesa po které se dostanete přímo ke zdem bývalého mlýna.
O počátcích větrného mlýna není v Radvanově písemných zpráv. Podle sdělení pamětníka Františka Mrázka v roce 1958 byl mlýn v činnosti asi do roku 1848 a sloušil také na lisování řepky olejné. Katastrální oceňovací elaborát však v té době mlýn neuvádí. Podle další ústní informace z roku 1956 od obyvatele Mladé Vožice B. Kleandery můžeme usuzovat, že již tehdy se objevoval „špinavý konkurenční boj“. Mlynář ze sousední obce Horní Kouty údajně podplatil stárka větráku, aby se přičinil o jeho zastavení. Potom si z větráku koupil mlecí kameny, které mu sloužily ještě mnoho desetiletí.
Z tohoto větrného mlýna v Radvanově se dochovaly pouze obvodové zdi do výšky 6 m na několika místech silně pobořené. Vnější průměr stavby je 8,7 m a tloušťka zdí u paty jeden metr. Směrem nahoru se síla zdí zmenšuje dvěma římsami o 12 cm na vnější straně a to vžy po 2 metrech výšky. Na stavbu byl použit lomový kámen a cihly na klenby a ostění.
Památková správa měla po prohlídce v 60. letech 20. století navrhnout zbytky mlýna jako chráněný objekt, neboť konstrukce mlýna je velmi důkladná. Mlýn však chátrá a do jeho konce už zbývá jen velmi málo času.
