Opět valštejnský časoprostor, opět věci nezaměnitelné a nenapodobitelné a tentokráte poprvé s Kundihnátem, Heřmánkem, Chlebíčkem a řadou dalších.
Šestnáct nebo sedmnáct nebo tak nějak parádních dnů v kruhu valštejnských siločar mělo standardně nestandardní průběh. Opět se nečekaně vše vypilo a skoro nic se nesnědlo. Počasí bylo letní až mrazivé a každou chvilku někdo viděl zlaté prasátko. Zdobil se krmelec, zapaloval se vohňostroj, řešili se věci světské i sovětské a rozhodně to mělo řádně mravní průběh. Ne každý si vše pamatoval, ale tak nějak jsme sdíleli pocit, že to bylo skutečně v pořádku….
