Pátek, 28.9.2012
V sedm ráno vyrážíme autem z Ostravy v sestavě Milda, Zbožňoslav a Nudle. Po deváté parkujeme u vlakového nádraží v Lipová-lázně (518 m n.m.), přezouváme se a vyrážíme po zelené na sedlo Smrčník. Tady odbočujeme na modrou značku naučné stezky k chatě Smrčník a dále po žluté směr Lomy u Smrčníku. Vápencové lomy jsou krásné a stále se v nich láme. Ačkoliv počasí mělo být všelijaké, zatím svítí sluníčko. Když odcházíme od lomů, máme po levé stráně siluetu hory Šerák s mrakovou čepičkou a z údolí Horní Lipové je slyšet osobní vlak projíždějící po trati tzv. Slezského Semmeringu. Pokračujeme po žluté přes Oblý vrch, téměř neprostupnou stezku zaházenou čerstvě pokácenými bukovými stromy, Lví horu (1040 m n.m.) a Útulnu Mates na nejvyšší vrchol Rychlebek, Smrk (1126 m n.m.). Smrk se nachází blízko historického trojmezí Moravy, Slezska a Kladska. Motá se tady docela dost turistů, přece jenom je to známý vrchol. Nejprve si trošku zajdeme na vrcholek Brousek (1115 m n.m.), pak se vrátíme a po zelené scházíme na Sokolí skály (800 m n.m.), kde je další z řady místních útulen (příchod ve čtyři hodiny, celkem 15 km). Tato útulna má však i uzamykatelnou obyvatelnou část s kamny a určitým zázemím a dokonce v době naší návštěvy je obývána (cena noclehu 200,- Kč za objekt). Nakonec ještě doráží pětičlenná skupinka, která stanuje kousek od nás a tak se nemusíme bát vlka nic. Šplháme na jednu z perel Rychlebek, vrcholek Sokolích skal (838 m n.m.) a necháváme se uchvátit těmi nádhernými výhledy do údolí Stříbrného potoka. Stavíme stan, kuchtíme večeři, večer si chvilku děláme oheň, fotíme měsíc a pak jdeme spát. Nudle předstírá spánek, nakonec však utíká skulinou ve stanu k sousedům pro klobásky.
Sobota, 29.9.2012
Po dosti chladné noci vstávám v 5:50. Peťulka s Nudlí ještě leží v teple spacáku a já jdu fotit východ slunce na Sokolí skály. Jedním slovem magické. V sedm se vracím, jdeme snídat, balit se a vyrážíme v 8:15. Pokračujeme po zelené značce dolů Stříbrným údolím na Nýznerovské vodopády. Zde se na chvilku zastavujeme a pak se vracíme zpět po zelené a dále po modré na hřeben do Sedla Peklo. Cestou je těsně pod sedlem nově vybudovaná studánka (Pramen Peklo). Pauza v sedle na oběd a po žluté jdeme podél hraničních kamenů dále po hřebeni přes vrcholky Břidličný (945 m n.m.), Pomezný (921 m n.m.) a Špičák (957 m n.m.). Všude je hromada hřibů a obrovské borůvky. Po červené pak pokračujeme směr Hraničky. Trošku si zacházíme na polskou stranu na vrchol Czartowiec, takže nás čeká sešup lesem na původní značku. Jak scházíme k bývalé obci Hraničky (dodnes zde stojí jediné stavení, tzv. Zapletalova chata), je znatelná stoupající těžba dřeva i v této oblasti, takže lesy jsou rozježděné od těžařské techniky. Ve tři hodiny dorážíme na louky Hraniček (celkem 16 km) a nasáváme krásu toho opuštěného místa. V místě jednoho ze zborů roste stará hrušeň nesoucí poměrně velké hrušky, tak se jimi ládujeme. Nad dalším zborem pak stavíme stan a vaříme večeři. Občas se po louce prožene nějaký cyklista nebo turisti, kteří rádi vysedávají pod stromy a koukají do okolní podmanivé krajiny. Kolem sedmé začíná poprchávat, takže není na co čekat a jdeme spát.
Neděle, 30.9.2012
Celou noc vydatně prší. Ráno v 5:50 jdu opět koukat na východ slunce, to už je naštěstí po dešti. Za chvilku vylézá i Peťulka s Nudlí. Nebe se jasní, mraky se trhají, přes louky se valí cáry mlhy a slunce tomu dodává neuvěřitelnou atmosféru. O půl deváté vyrážíme k rozcestníku Roveň a dále po žluté značce na rozcestí Buk do Račího údolí. Odtud už vede lesní asfaltka podél Račího potoka. Pohodovým tempem dorážíme v 10:45 na zříceninu hradu Rychleby. Nebýt jedné maminky a jejího nejkrásnějšího miminka, bylo by to docela nádherné klidné místo, kde se dá v nejhorším i přespat. Dáváme si krátký oběd, pokračujeme po červené na Čertovy kazatelny (výhledy na Račí údolí), kapli sv. Antonína a přes Jánský vrch opouštíme Rychlebské hory a klesáme do Javorníku. Po jedné hodině jsme na nádraží, ve dvě přijíždí motoráček a veze nás romantickou krajinou zpátky do Lipová-lázně, kde jsme před třemi dny začínali. Celkem jsme ušli 44 km, nastoupali jsme 1539 m, naklesali 1783 m…i když s tím našim občasným blouděním to nakonec bylo asi trošku více. Takže, kdo máte rádi kouty nedotčené přírody, zbalte si saky paky a mazejte do Rychlebských hor vstříc novým zážitkům. Jsou prostě uchvancancující.