Tříčlenná partička z Ostravy ve složení Petra, David a Bob a další účastníci zájezdu pod vedením Honzy Lukeše a Lukáše Svobody vyrazila s Alpinou na další přechod hor, tentokráte ukrajinských Karpat. Kompletní fotogalerii najdete ZDE.
29. 7. 2011 Pátek
Jak už to tak bývá u Alpiny zvykem, sraz máme na Brněnském autobusovém nádraží Zvonařka v 19:00. Mísíme se s dalšími zájezdy převážně cyklistického charakteru, ale nakonec se nasáčkujeme do Neoplanu a v 19:18 vyrážíme vstříc novým zážitkům, které jako vždy nemusí být krásné, ale musí být intenzivní. Přes noční Slovensko a Maďarsko se blížíme na Ukrajinu.
30. 7. 2011 Sobota
Na maďarsko-ukrajinské hranici jsme ve 4:30 a za hodinu a půl jsme odbaveni. Posouváme si čas na hodinkách o jednu hodinu dopředu – tzv. kyjevský čas. Po osmé hodině přijíždíme do Mukačeva, kde si vyměňujeme eura na hřivny (1 € = 11,38 hř.), procházíme se po městě a navštěvujeme místní rynek s nádhernou zeleninou a cenově kouzelnou vodkou. Počasí je proměnlivé a my pokračujeme k zaručenému geografickému středu Evropy (vzdálenému 752 km od Prahy) a dále do vesnice Kvasy (600 m n.m.), kde končí naše pouť autobusem. Něco málo přebalujeme, nabíráme vodu, kterou raději desinfikujeme a v 16:30 vyrážíme na přechod Černohorské poloniny. Prší festovně (místní tvrdí, že zítra přestane pršet) a my stoupáme a stoupáme přes planinu s kapličkou (1103 m n.m.) k prvnímu tábořišti, kde jsme v 18:30. Nastoupáno máme 560 výškových metrů a v nohách 3 km. Přestává pršet, stavíme stany, jíme, děláme oheň, seznamujeme se a než zalezeme do stanu, zase prší.
31. 7. 2011 Neděle
Mlha a vytrvalý déšť. Balíme se za mokra a v 8:30 vyrážíme směrem na vrchol Pietros. Cesta je nevábná a ke všemu se ještě přidává ledový prudký vítr. Na vrcholu Pietrose jsme ve 13:00. Je zde kaplička s křížkem poničeným bleskem. Vrchol si však v dešti, větru a mlze neužíváme, neboť jsme všichni zmrzlí a tak hnedka sestupujeme dolů do sedla směrem k nejvyššímu vrcholu Zakarpatské Ukrajiny Hoverle. Pláštěnky a Gore-texi nefungují nikomu, voda z bot by se dala vylévat. Situace není moc příjemná, Honzovi se však podaří sehnat chatu s přespáním (10 hř. os./noc) a tak se kolem páté hodiny soukáme do poměrně krásné a nově postavené chatky. Seznamujeme se s místním ukecaným dědou, zásobujeme ostatní kolegy cigárama a jsme docela rádi, že nemusíme venku stavět stany. A místní nám opět tvrdí, že zítra přestane pršet. Převýšení 800 m a dalších 17 km uťapáno.
1. 8. 2011 Pondělí
Pršet nepřestalo. Bez delšího rozmýšlení zůstáváme na chatě. Je tam sice zima, ale snažíme se sušit věci alespoň na sobě. Vaříme čaje, pijeme pivo (děda prodává 1 litr v plastu za 25 hř.), slivovici a vodku, povídáme si a blíže se seznamujeme. K večeru déšť konečně ustává a občas se zdá, že se nebe protrhává. Jdeme spát a doufáme, že zítra zase vyrazíme.
2. 8. 2011 Úterý
Ráno stále neprší, takže se balíme a v 9:00 odcházíme směr Hoverla (2061 m n.m.). Na vrcholu jsme v 11:00 a ačkoliv je mlha, užíváme si to, neboť vítr nefouká a voda nekape. Věšíme českou vlajku zaručeně nejvýše, připíjíme si šampusem a pivem. Oblačnost se začíná protrhávat a my konečně věříme, že jsme na horách. Sestupujeme do sedla, kde odbočujeme vpravo, a cestou necestou, přes jezírko, bažiny a kleč, se pomalu prokousáváme do údolí do vesnice Hoverla. Uťapáno dalších 15 km. V Hoverle jsme v sedm večer, Honza zařizuje dopravu místním busem za 500 hř. do Kvasů a po osmé hodině jsme v kempu. Následuje teplá sprcha a fantastický šašlík se salátem a neuvěřitelný večírek s litry vodky a s operou Háky séééém, háky táááám.
3. 8. 2011 Středa
Někteří vstřebávají drsnou kocovinu, nicméně v 9:30 sedáme na korbu místních náklaďáků Gaz, které nás vyvezou k lyžařskému středisku Dragobrad (11:00, cena za jeden Gaz 600 hř.). Počasí je naprosto úžasné a nás čeká dvoudenní přechod Svidovecké poloniny. Užíváme si focení a po 13 km s troškou bloudění končíme u překrásného Apšineckého jezera kolem páté hodiny. Koupeme se, zevlujeme a koukáme na nádherný západ slunce.
4. 8. 2011 Čtvrtek
Před šestou nás probudí kouzelný východ slunce, na stanu máme kusy ledu a teploměr ukazuje 0°C. Nebe je však vymetené a v 7:30 pokračujeme v přechodu poloniny přes vrcholy Unharjaska (1707 m n.m.) a Tempa (1634 m n.m.). Potkáváme polodivoké koně, stáda ovcí a koz, žáby, moře borůvek a jednoho neznámého hada. Sestupujeme do vesnice Usť Čorná, kde okamžitě skončíme v hospodě. Pivo je výborné (6 hř.) a jídlo jak by smet (poloninské maso s bramborem 27 hř.). Jen ty porce jsou trochu miniaturní. Na tachometru máme dalších 25 km a trochu zničené nohy ze sestupu. Vodu je možno nabrat ve vesnické studni – rumpál. Spíme na fotbalovém hřišti a koupeme se v řece Teresva. Překvapivá informace je, že ve vesnici je spousta obchodů, dokonce i noční pekárna.
5. 8. 2011 Pátek
Poslední přechod polonin, tentokráte poloniny Krásná a jdeme na lehko. Z Usť Čorné nás opět vyváží náklaďák, tentokráte značky Zil (1000 hř. za jedno auto). Cesta je opravdu intenzivním zážitkem a končíme na vrcholu Klimova (1492 m n.m.). V 10:30 opět s báječným počasím pokračujeme přes poloninu a nejvyšší vrchol Syhlanskyj (1563 m n.m.) na Topaz (1548 m n.m.), kde stojí bývalá ruská rušička. Někteří lezou na tuto 90 metrů vysokou, starou, rezavou a nakloněnou věž. A pak se už loučíme s nádhernými vrcholy ukrajinských Karpat a sestupujeme do Koločavy. Celkem 30 km. U obchůdku lupneme jedno litrové pivo a jdeme na místní hřbitov hledat hrob Nikoly Šuhaje a jeho bratra. Asi po půl hodině a radě místního občana se nám to daří. V Koločavě je spousta hospůdek, dokonce i bankomat. Po osmé hodině večerní dorážíme do školy, kde spíme v tělocvičně. Koupelna vypadá drsně, ale kam se hrabe na venkovní záchody. Jít za keř je prostě jednoznačně lepší. Únava je obrovská a tak jdeme spát.
6. 8. 2011 Sobota
Poslední den na Ukrajině si užíváme v muzeu Ivana Olbrachta, ve skanzenu vesnice Staroje selo, v muzeu prvorepublikové československé, ruské a komsomolské školy a ve dřevěném starém kostelíku Sv. Ducha. V hospodě si dáváme oběd, cestou zpět navštěvujeme jezero Siněvir v národním parku (3 km), kupujeme poslední zásoby vodky, cigaret a sladkostí a dáváme definitivní sbohem této zemi, kde podhorští občané jsou přívětivý, milí a velice pohostinní. Před půlnocí trávíme dvě hodiny na ukrajinské celnici, po přejezdu usínáme a probouzíme se až na Slovensku.
7. 8. 2011 Neděle
V Brně jsme kolem sedmé hodiny ranní, loučíme se a vracíme se zpět do Ostravy. Celkem jsme nachodili něco kolem 110 km, což se prý počítá :-).