Patronem Lemrouchova oKa budiž Lomikel….
Bůh Lomikel – jest jediným dokázaným pravoslavným bohem potrubí a kanálu. První popsal boha Lomikela věštec Krombožinec Lilibínský: tvrdí, že jej spatřil v prastarém dubovém potrubí u Mejknínu. Je prý vysoký 93 a půl centimetru, má tvar rovnoramenného trojúhelníku, který je jeho podstatou a jehož spodní část se nazývá vrávor. Horní část se nazývá řapuch, který je zakončen pýtenem. Pýteno se jaksi podobá lipovému listu – je-li svěží píše se pýteno, je-li povadlé, píše se píten s měkkým i. Na řapuchu pak rozeznáváme krhy, jimiž Lomikel krhá, a chlístor, kterým nasává břeť kanální neboli blebel, a rourácí. Rourácení je projev božího hněvu: slýcháme je občas ve výlevce vodovodu, do které jsme nalili konev špíny (řečené správně kuchřeč neboli ihuhu).
Lomikel nemá nosu – co by si s ním v kanálech taky počal! Nemá oči a uši, protože je vševědoucí a nemusí tudíž poslouchat nějaké kecy. Má však po obou stranách řapuchu po jedné vzbouli: takové převislé tváře se u lidí nazývají zlemejže. Vrávor je pak dole zakončen pluzněmi, po nichž se Lomikel pohybuje cukavým pohybem – je tudíž cukavec. Nemá ruce – nepotřebuje je, neboť nepracuje. Vše, co potřebuje, opatřuje si zázrakem nebo jiným přirozeným způsobem. Místo rukou má však vádlo, jehož přesmyknutím trestá. O povaze Lomikelovi se vedly dlouhé teologické spory, ale většina krhútských bohoslovců se přiklání ke geniální definici Vratiprsta Choromysla Krombožince (Lilibínského), že „není dobr ani zel bůh kanálů Lomikel“.
Družkou Lomikelovou je bohyně Kvakev, která se tvarem nejspíše podobá staré škebli. Je jedinou bohyní rodu mužského (ten Kvakev!) a na její počest se pálí žáha. Padne-li Lomikel na Kvakev, což se stává nezřídka, dochází k ponikvě, která filozoficky vzato neznamená konec života, ale konec v životě. K vertikálnímu pohybu slouží Kvakvi drása, k horizontálnímu pak kruh. Štípem klekce.