Lemrouší svatební cesta

Den první, pátek, 8. srpna 2014

Na cestu se vydáváme o půl druhé odpoledne. Startujeme Agátku a v horkém letním počasí vyrážíme směr dobrodružství. Cesta ubíhá příjemně a my míříme do lomů u Skutče v Pardubickém kraji. V Nových Hradech potkáváme dnes již téměř netradiční pohřební průvod, který na několik desítek minut zastaví provoz na silnici. Působivé. Po čtvrté hodině přijíždíme do Skutče. Auto necháváme na parkovišti u koupaliště a jdeme obhlídnout lomy. Vše je na svém místě, takže přeparkováváme auto k rybárně a stanujeme u nádherného lomu jménem Andrusák. Počasí je optimální na skok do vody, neváháme a rochníme se. Kecáme s ovíněnými sousedy a škrábeme se na skálu nad lomem, kde si stavíme stan. S hlavou plnou následujících dní si lemroušsky vegetíme.

Den druhý, sobota, 9. srpna 2014

Balíme stan, přeplaveme tam a zpátky lom v ranních paprscích slunce a vyrážíme věžit. Nejprve přichází na řadu Chrast a jeho dvě věže, poté drážní vodojem v Rosicích u Pardubic.  Ten je využíván jako muzeum a jelikož je obsluha přátelská, lezeme až nahoru k reservoárům. Pokračujeme přes nádhernou Berlovu vápenku u města Třemošnice do srdečních Nových Dvorů. Zde se nejprve koupeme v rybníce u věže a pak už přichází úžasná paní Stehlíková a vpouští nás věžit vzhůru. Je to nádhera, povídáme si a více méně postupně prolezeme nejenom celou věž, ale také kostel sv. Martina u novodvorského zámku. Mít více času, navštívíme toho zde mnohem více, ale je třeba se přesunout na jih. Takže kolem čtvrté opouštíme Nové Dvory a míříme k Jindřichovu Hradci. Končíme za Jarošovem nad Nežárkou u pískovny, kde si při koupání užíváme nádherný západ slunce, klidnou vodní hladinu, měsíc v úplňku a mlčenlivé rybáře na protějším břehu.

 Den třetí, neděle, 10. srpna 2014

Další ranní koupání a vyrážíme dál. Navštěvujeme věž v Třeboni a v Nové Vsi nad Lužnicí. Zde je to ryze dobrodružné, neb ihned po příjezdu zjišťujeme, že věž je sice obklopená snad dvoumetrovým porostem kopřiv, ale dveře jsou pootevřené…těžko nás v takové chvíli může někdo zastavit. Ani zdánlivě neprostupný plot. Další skvostný úlovek nás čeká v České Velenici. Pokračujeme cestou necestou jižními kouty naší země. Na tachometru 50, okresní silnice a slunce v zádech. Kombajny na polích kombajnují, žně jsou v plném proudu, vše voní létem a čas běží neuvěřitelně přesně. Pískovna s názvem Žárský rybník s opuštěným ostrovem nás natolik uchvacuje, že zastavujeme a daleko od lidí se rácháme na Evana a Adu. Těsně před něchovským vodojem trháme a svačíme sladké švestky. Začíná nekonečné období zmrzlin, kterých za následující dny sníme desítky. Na řadu přichází věž ve Velešíně s otevřenou brankou, v Boršově a v turisty přeplácané Hluboké nad Vltavou. Zde je nutno trochu porušit pravidla a přelézt plot v zámecké zahradě. Na konto nám přibývají další zmrzliny. Plánovaný nocleh v kempu Křivonoska rušíme (fujtajbl) a hledáme nějaké útočiště u rybníka. Dobře jsme udělali – za Nákří u Velkého Luského rybníka za hrází nacházíme romantický plácek pod obrovskými buky. Za bouřky a duhy šup do rybníka plného kaprů. Jen co kousek odplaveme od hráze, po levé straně vidíme na horizontu elektrárnu Temelín. Nezdá se to, ale je to pěkný pohled. Po polích se prohánějí kombajny a v noci se přiřítí neuvěřitelný poryv větru.

Den čtvrtý, pondělí, 11. srpna 2014

Vítr přinesl mraky, ochlazení a občasný déšť. V Protivíně nakupujeme proviant, platanské pivo a přejíždíme k Šumavě. V dešti fotíme téměř nedostupnou věž v Nalžovských Horách – Letovech a hledáme další v Kolinci. Ta však, jak na místě zjišťujeme, neexistuje (chácháá, jedná se o kovové silo:-) a tak tedy vzhůru do hor. V Javorné se ládujeme smažákem, poháry a kávou. Někdy odpoledne dorážíme do ubytovny šumavského národního parku v Prášilech. Zde budeme trávit následující čtyři dny. Vítá nás pan hajný, resp. vítáme my jeho. Ubytováváme se, procházíme se, koukáme na bizony, vystresovaného burunduka a botanickou zahradu, sbíráme nějaký ten hřib a den zakončujeme zmrzlinou v cukrárně (kde budeme více méně zakončovat každý šumavský den:-). V kuchyňce si vaříme hříbky na smetaně s těstovinami, pak si povídáme a najednou spíme.

Den pátý, úterý, 12. srpna 2014

Vyrážíme prozkoumávat Šumavu. Čeká nás Boubín, rozhledna a Boubínský prales. Přejíždíme do Kubovy Hutě a po modrozelené značce si dáváme na rozcvičenou 21 km. Ťapeme, užíváme si to, počasí je příjemné, občas nás pohladí i sluníčko. Cestou zpátky do Prášil zastavujeme v COOP Marketu v Srní a taky fotíme uchvancancující panoramata. Všude jsou kvanta houbařů, člověk má pocit, že vidí hřiby snad i na stromech. Pět kopečků zmrzliny za vždy jinou cenu, blažený pocit na duši a chystáme další výlet. Pak je nám najednou opět zima na oči.

Den šestý, středa, 13. srpna 2014

Pěšobusem odcházíme ráno z ubytovny po žluté značce směr zaniklé šumavské obce a jezero Laka. Nejprve nás čekají bývalé osady Gsenget a Horní Ždánidla. Turisté a cyklisté zatím ještě chrní a tak si užíváme tichou fascinující šumavskou přírodu a lesy. Po červené značce pokračujeme na malebné jezero Laka. Kolem červotočné kalamity. Modrá značka nás dále vede přes zaniklé obce Hůrka a Stará Hůrka, kde jsou zbytky kostela, zachovaná kaple, pár náhrobků a žába, která se nechce zaostřit. Mystické místo, zvoníme na zvon usmíření. Po žluté a zelené značce přes poslední bývalou osadu Fomberg uzavíráme okruh a jsme zpátky v Prášilech (18 km). Zmrzlina, sprcha, večeře, chvilku relaxu a jdeme na výstavu fotek starých Prášil a okolních zaniklých obcí. S poznatkem, že černé pivo a zmrzlina si spolu prostě nemusí rozumět, jdeme spát.

Den sedmý, čtvrtek, 14. srpna 2014

Počasí nás zkouší, co vydržíme. Lije jako z konve, ale i tak vyrážíme autem do Modravy a odsud po červené značce na Rokytku.  Prší, prší a všude kolem jsou boží muka. Boty čvachtají, ale hory jsou prázdné a má to své kouzlo. V Rokytě překračujeme Vchynicko-Tetovský plavební kanál a již bez deště šupajdíme k Tříjezerní slati. Odměnou za předchozí déšť jsou nám v podstatě prázdná jezera a malinkaté rosnatky okrouhlolisté. Do Modravy se vracíme okruhem po Hakešické cestě přes Javoří Pilu a nádherným fotogenickým údolím černě zbarveného Roklanského potoka s rozkvetlými náprstníky. Nebe se začíná modřit a tím pádem přibývá turistů a cyklistů. Celkem 15 km. Cestou z Modravy pácháme v Srní opět nákup a napříč pěti kopečky zmrzliny se vracíme do ubytovny. Je čas se pomalu balit.

Den osmý, pátek, 15. srpna 2014

Poslední šumavský den. V 7:30 odcházíme směr rozhledna Poledník. Opět tichou cestou přicházíme po červené k Prášilskému jezeru. Mlha se mlží a my stoupáme dále vzhůru. Chvíli to vypadá, že z rozhledny Poledník nic neuvidíme, nakonec se však přece jenom mraky rozfoukají a tak koukáme na Šumavu v celé její kráse. No, ale je docela pěkná kosa, takže horký zelený čaj není vůbec od věci. Dolů sestupujeme po zelené přes Frantův most a cestou po červené do Prášil zobeme nekonečné množství malin, borůvek a standardních 5 kopečků zmrzliny, která nás vlastně zachráňuje před silným lijavcem. Se sedmnácti kilometry v nohách máváme šumavským hvozdům a odjíždíme přes Klatovy a Švihov do Stodu u Plzně, kde nás vítá penzion U Matyáše s obrovskou postelí a žralokem nad hlavou. Nádherné večerní scenérie s mraky nad řekou Radbuzou způsobí, že den zakončujeme lahodnou pizzou čtyř sýrů.

Den devátý, sobota, 16. srpna 2014

Začíná putování po věžích i nevěžích na Plzeňsku. Ráno v 9:00 máme sraz u kláštera v Chotěšově s panem Cuřínem. Příjemný starší pán nás sólo provede nádherným klášterem, ale vodárenskou věž se nám dobít nepodaří. Jsme však trpěliví a domlouváme se na večerní akci. Vysazujeme pana Cuřína doma, vracíme se na oběd do penzionu a následuje výlet od kukuřice ke kostelu na Křížový vrch. Výhledy, nabíjecí místo a slejvák. Úspěšně věžíme vodárenskou věž alias rozhlednu v Heřmanově Huti s černou oblohou v pozadí (vlivem siného větru zde svévolně létají čepice) a pak následují věže v léčebně v Dobřanech s modrou oblohou v popředí. V pět opět nabíráme sympatického pana Cuřína, řešíme trable s baterkou a druhým úspěšným pokusem zdoláváme ve tmě všichni tři vrchol bývalé sýpky a vodárenské věže v klášteře. Po výstupu brouzdáme tajuplnou klášterní zahradou s Kristem. Cestou zpět to již nevydržíme a decentně se ptáme pana Cuřína na jeho věk. „Za rok mi bude devadesát“, zní z jeho úst. Petra ho chválí, já čumím jak debil. Prostě Cuřín je zdráv jak tuřín a ať mu to vydrží! Opět plni dojmů si uvaříme na pokoji špagety a jdeme na pivko.

Den desátý, neděle 17. srpna 2014

Krásnější polovička naší výpravy má dneska svátek. Tak to je optimální den na návštěvu pivovaru v Plzni. Máme domluvenu separé prohlídku zdejší vodárenské věže, což se také uskuteční. Další vodověžní zážitek. Pak komentovaná procházka celým pivovarem, ochutnávka, sváča v autě a na druhou hodinu se přemísťujeme do Týniště. Po příjemné chvilce na mega dřevěné lavičce pod věží a drobných peripetiích místních obyvatel nás vítá pan starosta, jeho dcera, její teta, její strejda…prostě skoro 10% obce Týniště. Bez problémů přijímáme omluvu, že se včera trochu slavilo, a že se to dneska nějak zkomplikovalo. Věž je otevřena a přístupná až do lucerny, tak vzhůru do ní. Slunce svítí a u věže je to fakt Roman Tyčka. Chroupeme jablka z okolních stromů, obhlížíme barokní kostel v Přešticích s čápy na křížích a dáváme si nečekaně zmrzku. I když už vedra pominula (je tak cca 21°C), nelze nezastavit u nedalekého Nového rybníka a alespoň trochu si nezaplavat. Loudáme se domů a fotíme topoly.

Den jedenáctý, pondělí, 18. srpna 2014

Opouštíme Stod a v 8:00 vyzvedáváme naposledy pana Cuřína. Čeká nás věž v nedaleké keramičce v Chlumčanech. Zde nás provází pan Simbartl a je úžasně ochotný. Takže, jak jinak, než nad reservoáry. Pak vracíme pana Cuřína zpátky do Chotěšova, vášnivě se loučíme a pokračujeme směrem na sever. Drážní opuštěný vodojem ve Žlutivci – Protivci a úlovek v podobě střešní tašky. Chřášťany – Nový Dvůr nám připomíná Týniště nad Orlicí a vojenský vodojem v Rakovníku fotíme z několika stran přes plot. Nový Dům – Doupno nafotíme a v momentě, kdy opustíme areál, někdo přijíždí. Takže se nenápadně vytrácíme a pokračujeme na Ročov. Dále Louny se zmrzlinou, která ovšem není rozhodně jumbo. Zkoušíme si vzpomenout, kolik zmrzlin a jaké příchutě jsme za tu dobu již měli, ale je to zcela marné. Parádně vyvěžíme drážní vodojem v Mostě-Kopistech a den zakončíme v kempu v Oseku. Chatka za 400,- je docela příjemná. Pivo prokládáme zmrzlinovým pohárem a jdeme vařit fazole. Několik desítek minut (až do setmění) pak sedíme před chatkou a sledujeme akci kulový blesk jakéhosi příměstského tábora či kempu v podání malým promrzlých dětí s mokrými hlavami a jejich popíjejících a vykuřujících vedoucích. Do toho tam běhají fotbaloví hundrvuřti a tatínek s dvěma dcerami. Podívaná neuvěřitelná, jasné nebe plné hvězd a teplotu odhadujeme tak na 8-10 °C.

Den dvanáctý, úterý, 19. srpna 2014

Další vodověžní přejezd s cílem v Českém Švýcarsku. Nejprve Duchcov – z jedné strany nás vyhání ochranka a zakazuje nám fotit, z druhé strany nás přímo k věži přivádí majitel výrobny na knedlíky. Vedeme diskusi na téma ochrana technických památek a pokračujeme k Lahošti. Do věže nás majitel nepustí, ale fotit můžeme. Pak telefonicky domlouváme s paní Hlaváčkovou na pátou hodinu návštěvu věže v Křešicích u Děčína a jdeme na drážní věže děčínské na východním nádraží. Ta první, starší, je přístupná přes zarostlé nákladní nádraží a věžitelná skoro pod první reservoár. V zimě zřejmě doupě bezdomovců. Ta druhá – asi už neexistuje. Prostě ji nemůžeme najít. Jelikož ještě máme čas, jedeme k rozhledně Velký Chlum, kde si nejprve na lavičce pod sochou Bruncvíka nebo Marka Aurelia dáváme sváču a pak jdeme na rozhlednu, kde se nám to moc líbí a kde sledujeme sršně a motýly. Kopcovité serpentýny, chvilkové posezení u Labe, kafe s pohárem a juchů za milou paní Hlaváčkovou. Prozkoumáváme garáž pod věží a obdivujeme obrovskou vilu pana továrníka. Nakonec přejezd přes Hřensko do Mezní Louky, kde se ubytováváme v penzionu Celnice. Lemrouši jsou tuze spokojení.

Den třináctý, středa, 20. srpna 2014

Studené, ale slunečné ráno s modrou oblohou. Hned vyrážíme z Mezní Louky k Pravčické bráně po červené značce. Turistů je minimálně, ale jelikož k bráně vás pustí až v deset hodin (to aby mohli vybrat vstupné 75,- Kč), tak skoro hodinu stepujeme pod tímto úžasným pískovcovým mostem. Díky nádhernému počasí však výhledy stojí za to. Klesáme dolů směr Hřensko, kde se zazmrzlinujeme a pokračujeme do Tiché a Divoké soutěsky. Řeka si spokojeně bublá, lodičky jezdí tam a zpátky a všechno je tak nějak pěkně obrostlé mechem. Za Divokou soutěskou se napojujeme na modrou značku a vracíme se zpátky do Mezní Louky. V apartmánu obsazujeme kuchyňku, klohníme si vysoce mňamózní véču a pak jdeme na zaslouženého řezaného Březňáka. Dyť to taky bylo 21 km.

Den čtrnáctý, čtvrtek, 21. srpna 2014

A máme tady další sluníškové ráno. Autobusem se přesouváme do Jetřichovic. Nejdříve se v písku sápeme na zbytky skalního hradu Falkenštejn a pak po červené značce prolézáme Jetřichovické skalní město. Občas něco mokrého spadne z nebe, ale to nic nemění na tom, že výhledy z Mariiny vyhlídky a Viléminy stěny jsou dokonalé. Dál a dál pokračujeme po červené stále směr Mezní Louka. Máme tam Rudolfův kámen, Pohovku, skalní hrad Šaunštejn a Malou Pravčickou bránu. Po 16 km jsme zpátky v apartmánu a po večeři si tentokráte k řezanému Březňáku dáváme dukátové buchtičky a cafe latte.

Den patnáctý, pátek, 22. srpna 2014

Končíme náš pobyt v Českém Švýcarsku a opět vyrážíme věžit. Hned ráno je to štíhlá krasavice ve Františkově nad Ploučnicí. Pan mistr ve fabrice má pro naši zálibu pochopení a tak se opět dostáváme až do lucerny. Cestou do České Lípy obstaráváme drobný nákup a následuje drážní českolipský vodojem a jateční českolipský. Oba z venku. Poté jedeme navštívit maminkotchýni na hřbitov do Mimoně a strejdu Vaška se schovaným strejdou Lubošem do Pertoltic. Prozkoumáváme všechna důležitá místa z dětství. V Hamru na Jezeře to už nevydržíme a koupeme se na Adu a Evana v Hamerském jezeře. Pokračujeme přes mini pidi ralské vesničky až do kouzelného hlubokého údolí Zábrdky. Na indiánském tábořišti stavíme stan a vegetíme u ohně. V noci se vyjasní, ochladí (5°C) a štěká na nás místní srnec.

Den šestnáctý, sobota, 23. srpna 2014

Se zmrzlými palci na nohou balíme stan a čekají nás poslední věžičky na svatební cestě. Ve Višňové nám paní nedovolí fotit z areálu, tak blejskáme přes plot. Naštěstí je vše krásně vidět. Následuje raspenavský komín s vodojemem a těžce oplocený areál s věží v Novém Městě pod Smrkem. Uzavírky nás vedou cestou necestou, což má příjemný následek v tom, že se zastavujeme u drážních vodojemů v Tanvaldu a v Kořenově, kde jako bonus zrovna probíhají nostalgické jízdy na ozubnicové železnici. Pak ještě zdobně úchvatné věže ve Velkých Hamrech a ve Smržovce, poslední smažák a definitivně míříme do Liberce za tatínkem a Nudličkou. Vítání, kafe, dosušování a večer jdeme na Svijany do legendární pivnice U jelena.

Den sedmnáctý, neděle, 24. srpna 2014

Za 4 měsíce budou vánoce. Ale to podstatné je, že tímto končí naše svatební cesta. Vracíme se zpátky domů do Ostravy, vychutnáváme posledních iks zmrzlin a chystáme se pomalu do práce. Ale to už je úplně jiný příběh 🙂