Keňa je zemí rozličných barev. Najdete zde černě zbarvenou pleť lidí chvílemi přecházející až do modra, rudou hlínu, bílý prach, svěže zelené pláně úrodných oblastí, pestrobarevné oděvy a korálky kmenových domorodců i šeď všudypřítomné chudoby. Také je zemí zdánlivě zamračených lidí, kteří procitnou při pohledu na váš úsměv a nezapomenutelný pozdrav Jumbo. A v neposlední řadě je to země divokých zvířat, která se ani trochu nepodobají těm ze zoologických zahrad. Fotogalerie ZDE.
1. srpna 2012, středa
Cestu do Keni uskutečňujeme s cílem splnit si další velký sen. Vidět africkou divočinu a domorodé africké kmeny. První pokus přes CK Livingstone nevychází, takže se nakonec do rozpálené země v oblasti rovníku vydáváme s CK Stella Travel, resp. s nairobskou společností Nature Expeditions.
Dostat se z Ostravy do Keni není vůbec těžké. Stačí ráno vstát ve 3:15, stihnout ve 3:52 tramvaj, následně ve 4:40 autobus do Brna a tady přestoupit na další autobus na letiště ve Vídni. Když jste ve Vídni v 12:30, dáte si chvilku pohov, ale jen tak dlouho, abyste v 15:30 mohli nasednout na palubu Airbusu 319 a odletět do Londýna. Přistanete v 16:55, minete zrovna probíhající letní olympiádu a také lákavý parfém v bezcelní zóně Chanel No. 5 za 38 tis. Kč (225 ml) a v 21:00 pokračujete Airbusem 340-600 směr Nairobi. Devět hodin letu a jste tam. Jak snadné. Plus mínus to celé trvá 27 hodin a 30 minut.
2. srpna 2012, čtvrtek
Hned po příletu do Nairobi se začínáme shánět po vízu. Stojí 50 $/os. a do pasu nám ho dává pán, který když zjistí, že jsme z České republiky, začne jmenovat Poborského a Nedvěda a vysvětluje nám, že se mu líbil náš národní fotbalový tým. Docela milé přivítání. Měníme si peníze na keňské šilinky (1 dolar = 81 KES) a pak už nás vítá Nairobi oblačnou oblohou a teplým počasím. Bez problémů si nás vyzvedává Linda z Nature Expeditions a odvádí nás na parkoviště. Tady už na nás čeká náš řidič a průvodce jménem Peter Maina, Keňan pocházející z kmene Kikujů, a náš vůz značky Toyota Land Cruiser. Keňská angličtina je specifická, ale nakonec se nějak domluvíme. Usedáme do auta, vyrážíme na jihovýchod po silnici č. A 109 (Mombasa Road, spojnice Nairobi – Mombasa) a začínáme nasávat a vstřebávat Keňu. Ta opojně voní, je červená a občas připomene Indii. Komunikujeme s Peterem a koukáme. Jako první nás překvapují časté policejní kontroly na silnicích, kdy je nutno se vyhnout pásům s desítkami hřebíků. Jak nám Peter vysvětluje, je to opatření, které má své kořeny v roce 1998, kdy byl uskutečněn bombový atentát před americkou ambasádou v Nairobi. Kontroly se týkají osobních aut a autobusů, turistů si většinou hlídky nevšímají a nechávají nás tak bez problémů projíždět. Další zajímavostí jsou pak časté silniční retardéry (zpomalovače) v menších městech a osadách. Často jsou však rozmístěny bez zcela bližší logiky. Jinak hlavní silnice (čili spojnice mezi velkými městy) jsou kvalitní asfaltky a jsou ve výborném stavu. Odbočení na silnici vedlejší (u nás bychom nejspíše řekli na silnici I. třídy) je však změnou, kterou okamžitě poznáte. Jezdí se vlevo a místy je doprava chaotická, nicméně, kdo byl třeba v Indii, nemusí se vůbec ničeho obávat.
Po zastávce v Amboseli Curio Shopu (záchody pro cestující turisty jsou zde pohotově budovány jako součást obchodu se suvenýry – a jelikož neodoláme, kupujeme hned dvě masky na zeď za 2000,- KES) se stáčíme v osadě Emali ze silnice A 109 na jihozápad do parku Amboseli. Z Nairobi do Amboseli je to přibližně 250 km. Do Amboseli Sentrim Campu, který leží pod masivem Kilimandžára (jehož vrchol není zrovna díky mrakům vidět), dorážíme kolem jedné hodiny odpolední. Vítají nás zpěvem, drinkem a zvykáme si na to, že za nás teď budou skoro všechno dělat Keňané. Je to dosti nezvyklé a možná až nepříjemné, nicméně to respektujeme. A rozdáváme spropitné. Po obědě, který je formou švédských stolů, si dáváme trochu odpočinku, abychom ve čtyři mohli vyrazit na odpolední safari. Projíždíme branou Kimana Gate a pochopitelně zdravě natěšeni fotíme vše, co se za branou rezervace jen trochu pohne. A tak vidíme první slony, žirafy, zebry, pakoně, gazely, hadilova, pštrosy, jeřáby, paviány a dokonce se nám hned představuje smečka lvic a jedna hyena. Je to samozřejmě úžasný zážitek, takže nás nerozhodí ani hromady dalších turistů, kteří projíždí parkem s námi. Každá zastávka na pozorování zvěře je pak obrovskou příležitostí pro řidiče, vzájemně si spolu pokecat, případně se poradit, kde kdo viděl jaké zvíře. Se soumrakem se vracíme zpět do kempu, večeříme a večer si užíváme krátkého vystoupení Masajů. Pak si ještě stříháme jeden kšeftík s nejlepším místním masajským „jumprem“ a jdeme spát.
3. srpna 2012, pátek
Budíček je v 6:00, snídáme a odjíždíme v 7:00 na celodenní safari v Amboseli. Peter nám zajistil oběd formou Lunch boxů, takže se nemusíme vracet zpět do kempu. Na chvíli je vidět vrcholek Kilimandžára, tak si to užíváme. Ke včerejší zvířeně se ještě přidávají prasata bradavičnatá, hroši, buvoli a volavky. Sledujeme úžasná stáda slonů směřující k napajedlu, dovádějící zebry a další představení. Kolem poledne zastavujeme u bažiny Enkongu Narok Swamp a vybíháme na malý vrcholek Noomotio Hill. Tady si dáváme oběd, sledujeme kolem poskakující snovače a leskoptve. Poté se vydáváme na návštěvu masajské vesnice (vstup 2000 KES/os., cena je v podstatě příspěvkem pro celou vesnici k dalšímu boji s každodenní realitou). Masajové mají svůj specifický pach, a přestože se usmívají a jsou velice vstřícní, jde z nich obrovský respekt. Před vstupem do vesnice se s nimi musíme pomodlit, teprve potom až můžeme vstoupit. Vychutnáváme si masajské tance, pokec s náčelníkem, zapalování ohně bez sirek (za pomoci akáciového dřeva a suchého sloního trusu), rady místního medicinmana, prohlídku vesnice, jejich obydlí a pochopitelně výrobky nabízené na prodej. Ukazují nám moderní studnu s pumpou, která jim byla nedávno postavena a školu (soukromou, kde jsou děti rozděleni do tří skupin a učí se anglický jazyk, svahilsky, masajsky, náboženství a matematiku) s kostelem v jedné budově. Rozdáváme všechny bonbony malým Masajům, přispíváme 1000 KES na rozvoj školy a pokračujeme projížďkou rezervací – nashledanou se masajsky řekne Olisere. Po návratu do kempu jdeme fotit západ slunce nad buší a před spaním znovu obchodujeme s našim jumperem, kterému darujeme náramek.
4. srpna 2012, sobota
Dnes nás čeká 500 km dlouhý přejezd do rezervace Ol Pejeta, takže kemp opouštíme již v 6:30. Vracíme se zpět do Nairobi po silnici A 109 a z Nairobi pokračujeme po silnici A2 přes Thika, Makuyu a Naro Moru do Nanyuki. Doprava je poměrně hustá, dvakráte objíždíme čerstvě převrácený kamion. Cestou za Nairobi vidíme plantáže kávy, banánovníky, u silnice stojící stánkaře, prodavače brambor a dřevěného uhlí. Také potkáváme nechvalně proslulé minibusy – matatu. Obědváme opět u curio shopu a přikupujeme další drobnosti. Krajina je zde o poznání zelenější, a když fotíme Keňany z auta, pokřikují na nás a hrozí pěstí. Tak toho raději necháváme. Kolem třetí hodiny přijíždíme do rezervace Ol Pejeta a hned se spěcháme podívat do útulku pro šimpanze z institutu Jane Goodallové v Burundi. Šimpanzi jsou hraví, chystají nám představení, ale při jejich hromadném odchodu za podivným zvukem v buši jde na člověka trochu hrůza. Poté následuje projížďka rezervací a návštěva další vnitřní rezervace Sweetwaters, kde jsou nosorožci. S průvodcem se jdeme projít ke starému a slepému nosorožci dvourohému jménem Baraka. Tento starý dobrák je již tak mírný a ochočený, že se nechá bez problémů krmit a hladit. Zde se opět setkáváme s Českou republikou, neboť do této rezervace byli v roce 2009 darováni 4 nosorožci tuponosí ze ZOO Dvůr Králové (Najin, Fatu, Sudan, Suni). Pak pokračují krásné scenérie rezervace, antilopy impala, šakalové, sloni, zebry, žirafy, vodušky, prasata a další. Den zakončujeme ubytováním v nádherném místě – Naro Moru River Lodge. Večeře společně s Peterem, kde krom jiného zjišťujeme, že má 4 děti (3 syny, 1 dceru), z nichž dvě studují a dvě již pracují. Poprvé spíme pod moskytiérou, což je pochopitelně docela dosti komické.
5. srpna 2012, neděle
Z Naro Moru odjíždíme v 8:30 po silnici A2 přes Nanyuki, Isiolo do Samburu. Cestou vidíme obrovské skleníky a fóliovníky, kde se pěstují řezané kytky na export do Evropy. Tento druh obživy, který na jedné straně dává zaměstnání spoustě lidem z Keni, způsobuje však na straně druhé obrovské odčerpávání podzemních vod na zavlažování květin, čímž se zhoršuje již tak kritické zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Postupně sjíždíme do nížin (z 2700 do 1000 m n.m.) a projíždíme krajem lidí Turkana. Krajina se mění, opět je vyprahlá, rozpálená a prašná. Cestou darujeme propisku z fakultní nemocnice Ostrava-Poruba jednomu obchodníkovi. Přejíždíme řeku Ewaso Ngiro a v osadě Archers Post zahýbáme vlevo k bráně Archers Post Gate. Jsme v překrásné rezervaci Samburu, kde žijí lidé stejného jména a kde je docela dost turistů. Do Samburu Lodge u řeky Ewaso Ngiro přijíždíme za slunečného počasí kolem poledne, všude jsou drzí paviáni a kočkodani. Než se nadějeme, už nám courají po pokoji. Koukáme do obrovské řeky (ona zas tak obrovská není, ale s tím, co jsme doposud viděli, je to vysloveně veletok), kde se povalují krokodýli. Nikde žádné oplocení, tak doufáme, že nejsou dobří lezci a že nás nehodlají v noci navštívit. Po obědě jako vždy pauza a ve čtyři vyrážíme na safari. Dnes mají představení lvice – jsme svědky neúspěšného lovu a úspěšné komunikace lví matky s mláďaty. Z dalších jsou to antilopa žirafí, žirafa síťovaná, všudypřítomní sloni, kudu, toko, dikdik, perličky, oryx, impaly, ještěrky a varani. Naskýtají se nám nádherné pohledy na večerním sluncem nasvícený masiv Koitigor Hill. Zatím marně pátráme po gepardech a levhartech. Večeře je opět velice vydatná a nacházíme oblibu u servírky Evy. Darujeme Peterovi flašku slivovice, prupisku a CD skupiny Babalet.
6. srpna 2012, pondělí
Za slunečného počasí vyrážíme v 8:30 na ranní safari. Hned kousek za kempem máme možnost konečně sledovat geparda. Pak opouštíme park a přejíždíme přes osadu Archers Post do jeho druhé poloviny za řekou Ewaso Ngiro. Hlína je zde bílá a my se snažíme najít zebry Grévyho. To se nám daří až po téměř třech hodinách pomalého prozkoumávání parku. Jinak jsou zde sloni, antilopy, prasata bradavičnatá a hromady paviánů, kteří nás bombardují požvýkanými plody. Také zahlédneme mládě orla Bateleur, čejku trnitou a krokodýla. Cestou zpět se zastavujeme na návštěvu vesnice domorodých Samburů, což je kmen blízký Masajům. Samburové hovoří jazykem Maa a na úvod nám tradičně zpívají a tančí. Poté jdeme prozkoumat jejich chýše, ukazují nám poradní kruh, rozdělávání ohně a hromadu dětí s panem učitelem. Nechybí pochopitelně prodej suvenýrů. Angličtina našeho samburského průvodce je výborná a tak si s ním povídáme, ptáme se na všechno možné a užíváme si to. Na oběd se vracíme do Lodge a odpoledne vyrážíme na další průzkum divočiny. Zkoušíme pátrat po levhartovi, ale marně. Zato potkáváme dalšího geparda, ovšem zraněného. Sledujeme slůně, jak se učí používat chobot a snaží se jím utrhnout trávu a strčit ji do tlamy. Z ptactva se nám daří zachytit frankolína a myšáka. K večeru nám oznamují strážci parku, že před chvílí viděli levharta na protějším břehu řeky Ewaso Ngiro u našeho kempu. Jedeme tam, ale po levhartovi se slehla zem. Vše nám však vynahrazují krokodýli, kteří přímo před námi svádí teritoriální boje. Úchvatná podívaná na závěr dne.
7. srpna 2012, úterý
Loučíme se s nádherným parkem Samburu a v 6:00 odjíždíme. Po silnici A2 míříme zpět do Nyeri, kde odbočujeme doprava a po pár kilometrech zkratkou se dostáváme na silnici B5 směr Nyahururu a dále do Nakuru. Je oblačné počasí, občas spadne pár kapek. Kraje silnic jsou plné dětí mířících do škol. Cestou máme zážitek s policejní hlídkou, která se nám snaží dělat problémy – zastavuje nás a je docela jasné, že to bude chtít nějaký úplatek. Do té doby neustále se křenící Peter mění výraz ve tváři a po pár štěkavých větách se strážníkem jej praští (ten mu vrátí ránu pendrekem) a zcela neohroženě se řítíme pryč z místa. Čekáme, jestli se neozve nějaká palba, ale Peter už se zase kření a kolegové z ostatních aut na něj mávají a řechtají se. Hned nato nám Peter skutečně potvrzuje, že to nebyla žádná kontrola, že policajt chtěl pouze naše peníze. Stabilizujeme si srdeční rytmus, utíráme pot z čela a pokračujeme do rezervace ke slanému jezeru Nakuru. Cestou míjíme plantáže kávy a čaje a sem tam potkáváme keňské běžce, kteří ve zdejších podmínkách s vyšší nadmořskou výškou trénují běh na dlouhé trati. Taky bereme naftu (99,9 KES/l), klesáme do Východoafrické propadliny a na oběd se zastavujeme v Lake Nakuru Lodge. Projíždíme rezervaci Lake Nakuru, v úžasném džungloidním porostu vidíme lvici spící na stromě i celou smečku lvů na skále, včetně samce. Dále si užíváme plaché nosorožce tuponosé a hlavně pak ptactvo přímo u jezera – plameňáky, pelikány, kormorány, maraby, nesyty, husy, kolpíky a další. Také vidíme třetí druh žirafy – Rothschildovu, stádo zeber, buvolů, antilop, partičku paviánů a další. Následně se přesouváme po silnic A 104 do Naivashy, kde nocujeme v Lake Naivashia Sawela Lodge u sladkého jezera Naivasha.
8. srpna 2012, středa
Místo v sedm vyrážíme z kempu v 7:20 a měníme dopolední plán za odpolední. Peter vypadá, že včera někde flámoval, rozhodně cítíme v autě slivovici :-). Když se ho ptáme, jestli s námi půjde na vrchol Mt. Longonot, tak docela slušně vytřeští oči. Auto tudíž i s řidičem zůstává u brány do rezervace Mt. Longonot (2146 m n.m.). Odtud pokračujeme sami výstupní cestou vzhůru ke kráteru spící sopky Mt. Longonot. Hned za branou nás zastavuje pracovník parku a vysvětluje nám, že o kousek výše viděl starého samce buvola, tak ať raději počkáme na příjezd strážců parku, pro které on zaběhne. Strážci jsou u nás během deseti minut a jdou obhlídnout situaci. Buval však mezitím zřejmě popošel, takže cesta je volná. Výstup na hranu kráteru trvá přibližně 1:30, délka výstupu je 3,1 km a nadmořská výška je 2560 m n.m. Dále pokračujeme proti směru hodinových ručiček podél hrany kráteru po celém jeho obvodu až na nejvyšší místo (2780 m n.m.) a zpátky na místo, odkud jsme vyrazili. Délka okruhu je 7,2 km, ale musíme přiznat, že se to na první pohled nezdá. Počasí nám přeje, kocháme se výhledy na východoafrickou propadlinu, jezero Naivasha, místní zajímavou květenu a cestou také vidíme v dálce jednu antilopu losí. Cesta podél kráteru je úžasně vymletá vodou, v jednu chvíli jdeme suchým korytem, které je vyšší než my. Sbíráme lehké lávové kamínky a zjišťujeme, že z některých částí sopky se kouří. Při sestupu dolů je již obrovské horko, strašně se práší a proti nám jdou nahoru snad všechny děti školou povinné z celé Keni. Někteří z nich komunikují a nechávají se s nadšením fotit. Jen co se vrátíme k bráně, nacházíme Petera, nasedáme do auta a odjíždíme. V ten moment přichází průtrž mračen, až nám z toho teče do auta. Nicméně za chvilku jsme v Lodge na oběd a déšť mezitím ustává. Odpoledne jedeme na krátkou game drive do rezervace Hell ’s Gate. V dálce si hrají šakalové čabrakoví, kolem se pasou zebry, buvoli, prasata, impaly a také vidíme dropa kori. Údolí Hell’s Gate dominují skály a zejména pak dvě skalní jehly – Fisher Tower při vstupu a ke konci rezervace je to pak Ol Basta. Před soumrakem se vracíme zpět do lodge. A jelikož jsme se dnes zapomněli namazat opalovacím krémem, ošetřujeme se Panthenolem.
9. srpna 2012, čtvrtek
Peter je nastydlý a prská si na přední sklo. Z Naivasha odjíždíme v 7:30 na jih po Old Naivasha Road směrem na Nairobi a v Mai Mahiu pak zatočíme doprava na B3 do Naroku. V Naroku zatáčíme doleva na jih do rezervace Masai Mara a začíná tak nezapomenutelná dvouhodinová cesta, při níž jsme více ve vzduchu, než na sedadle. Všude kolem začínají být vidět stáda dobytku, masajské vesničky, barevní Masajové a mávající děti, které občas místo mávání nastavují ruku. Na oběd přijíždíme do Nyumbu Campu, který je velice eco, což se například projevuje tím, že elektřinu získávají ze solárních kolektorů. A máme tady další styk s Českou republikou, kdy nás nenápadný místní Masaj jménem Simon vítá českým VITEJTÉÉ a AHOJ. Ve čtyři vyrážíme do rezervace Masai Mara. Jsme obklopeni úchvatnými stády pakoňů, které zrovna touto dobou migrují z pláni Serengeti v Tanzánii do zdejší Masai Mara. Je to fascinující podívaná s neustálým bučením, skotačením, frkáním a pobíháním. Do toho rozlehlé travnaté pláně rezervace Masai Mara a pocit nekonečně svobodné divočiny. Stáda pakoňů se mísí se zebrami, žirafami, antilopami, buvolci a gazelami. Dobrou půl hodinu pozorujeme smečku tří lvic a jednoho lva. Nechybí lví hrátky, odpočívání, svádění, lví sex a příprava na večerní lov. Na chvilku lvy opouštíme a jedeme se na doporučení jednoho z řidičů podívat na geparda. Máme ho jen pro sebe, tak si ho v pozdním slunečním svitu náležitě užíváme. Cestou zpět se ještě chvíli zastavujeme u lvic, které se s neuvěřitelnou trpělivostí přibližují k obrovskému stádu pakoňů. Když se začne stmívat, popřejeme lvicím úspěšný lov a jedeme do kempu. Po večeři si povídáme se Simonem a je jasné, že od tohohle chlapíka si určitě koupíme nějaké to masajské zboží. Usínáme za nepřetržitého hýkání pakoňů, až se chvilkami zdá, že jsou snad i u nás ve stanu.
10. srpna 2012, pátek
Čeká nás celodenní pobyt v rezervaci Masai Mara. Počasí je opět naprosto luxusní, slunce pálí a výhledy jsou nekonečné. Nejprve jsou to opět nekonečná stáda pakoňů, do toho pár šakalů čabrakových a další skotačivé čtyřnohé zvířeny. Poprvé vidíme mandelíka a v trávě mangusty žíhané, které pobíhají v hustém porostu a co chvilku se staví na zadní a rozhlížejí se kolem sebe. Dvakráte narazíme na stádo hrochů a vidíme, že když se hroch naštve, není to žádná sranda. Sledujeme hostinu supů a marabu afrického, kteří tady zrovna v této době nemají o potravu nouzi a dále lvici, která si táhne ulovené mládě pakoně do úkrytu. Další nádherný zážitek nás čeká u řeky Mara River, přes kterou se několik desítek minut žene stádo pakoňů. Obdivuhodná podívaná, při které až mrazí. Zvláště, když o pár metrů níže se povaluje krokodýl nilský. Oběd si dáváme uprostřed divočiny na dece, což je sice překrásné, nicméně jíme poměrně rychle. Krajina je překrásná, výhledy až za obzor a na jihu v pozadí jsou vidět hory, které už značí území Tanzanie. Trochu nás dojme kulhající bachyně prasete bradavičnatého s malými selátky a kolem čtvrté hodiny se začínáme vracet do kempu. Odpočíváme, popíjíme kafe, kupujeme ozdoby od Simona a darujeme mu stříbrný řetízek na ruku. Keňská divočina se s námi loučí dalším nádherným západem slunce, noční oblohou plnou kouzelných hvězd na dosah ruky a podivnými zvuky z buše.
11. srpna 2012, sobota
Začíná pomalé přibližování se k domovu. Z kempu odjíždíme v 7:30 směr Narok a pak po silnici B3 zpět do Nairobi. Cestou ještě zastavujeme v curio shopu, kupujeme náušnice a mapu, do které nám Peter zakresluje celou naší cestu Keňou. Naposledy si vychutnáváme pohledy do Východoafrické propadliny a hlavně pak pohledy na obyčejný život v Keni. Do hotelu Jacaranda Hotel v Nairobi dorážíme kolem poledne. Loučíme se s Peterem, chvilku si odpočineme a vyrážíme pěšky do cca 2 km vzdáleného National Muzeum. Na recepci na nás koukají jak na blázny a přemlouvají nás, že nám zavolají taxi, nicméně my jdeme. Trochu bloudíme, pohledy černočerných Keňanů nás neustále sledují, ale nakonec přece jen k muzeu v pořádku dorážíme (vstup 800 KES/os.). Za zmínku určitě stojí paleontologické sbírky, dějiny keňských domorodých kmenů a Keni a také ornitologická sbírka. Cesta zpět už probíhá bez větších potíží. Na večeři sníme vše, co nám ještě zůstalo a pak se jde spát.
12. srpna 2012 neděle
Nedá se nic dělat, musíme jet domů. Před šestou už jdeme na snídani a o půl sedmé pro nás přijíždí John. Cesta na letiště je volná, není žádný provoz, přece jenom je neděle. John nám v té rychlosti ještě ukazuje centrum Nairobi. Odbavení jde lehce, měníme zbytky keňských šilinků na eura, kupujeme CD Tribal Dance from East Africa a v 9:50 odlétáme z Nairobi do Londýna. V Londýně jsme v 16:45 a jdeme se ještě jednou podívat na parfém Chanel no. 5. Je totiž úsměvným paradoxem, že jeho cena 38 tis. Kč za 225 ml parfému odpovídá částce, která by Keňanovi s průměrným platem (ten se pohybuje kolem 1000,- Kč/měsíc) vydržela na více než tři roky živobytí. V 18:45 letíme do Vídně. Nad Evropou se už postupně stmívá, takže vidíme nádherně osvětlenou Prahu a Brno. V deset jsme ve Vídni a začínáme řešit naši cestu do Ostravy. Trochu překvapivě je právě toto nejkomplikovanější úsek naší cesty. Vídeňské nádraží Wien – Pratestern má přes noc zavřené pokladny, takže jízdenku si musíme koupit v automatu. Automat však nebere větší bankovky než 20 €, takže s naší stovkou se můžeme jít klouzat. V automatu je možno zaplatit kartou, a přestože jsou na něm nálepky VISA i Master Card, naše karty se mu prostě nelíbí. Tak to zkoušíme u klasického bankomatu na peníze se záměrem, že vybereme 20 €. Jenže bankomat dává nejmenší bankovky v hodnotě 50 €. A vzhledem k tomu, že na nádraží není otevřený jediný obchod, kde by se dalo rozměnit, je to situace poměrně vtipná. Naštěstí v pět otevírá pekárna a tak si kupujeme nějakou snídani a získáváme konečně cenné dvaceti eurové papírky. Jupííí. Jinak trávíme celou noc ve skleněné budce přímo na nástupišti, kde je slušná kosa a kde nás dokonce ve dvě ráno zamkne místní ochranka. Nicméně těch dlouhých a únavných sedm hodin nějak přečkáme a v 5:50 odjíždíme EC do Břeclavi, kde přestupujeme na přímý vlak do Ostravy. Kolem půl desáté dopoledne jsme doma v Ostravě a tím definitivně končí naše africké putování.