Druhá část z výletů v Českém krasu po lomech a okouzlujících unikátních technických památkách – historických vápenkách a osvětlovací reflektorové věži mezi Srbskem a Karlštejnem. A vše pochopitelně nezadržitelně chátrá.
Tomáškův lom a vápenka
Vápenku a lom v Karlštejně založil Jan Tomášek okolo roku 1880. Nejprve byly postaveny cylindrové pece systému Patzold a několik let nato, v roce 1893, kruhová pec systému Danenberg, vzdálená od lomu asi 2 km. Druhá, dvanáctikomorá pec systému Kohout, o výkonu 40 až 45 tun denně byla v Karlštejně uvedena do provozu v roce 1905. Všechny pece byly na přelomu 20. a 30. let modernizovány a celková kapacita pecí v této době činila 120 až 140 tun vápna denně. V roce 1932 byly přikoupeny další pozemky v obci korno, o tři léta později cihelna ve Vráži u Berouna.
Rozvoj firmy zbrzdil dvakrát zhoubný požár. V roce 1935 padly za oběť ohni, který vznikl od jiskry kolemjedoucího vlaku, budovy strojovny, skladiště a kanceláře a byly poškozeny cylindrové pece. O devět let později byla zničena kruhová pec. Její provoz byl obnoven po rozsáhlých rekonstrukcích až v roce 1946.
Za celou dobu existence vystačily lomy s vápenkou pouze s ručním posunováním vozů. Tratě měly rozchod 500 mm. Vzhledem ke značné členitosti lomu, byl lom protkán čtyřmi svážnými drahami o rozchodech 1100, 1200 a 650 mm pracujících na samotížném principu. Brzdilo se pásovými brzdami. Vzhledem k prudkým spádům měly podstavníky (šikmé plošiny), na které se vozy narážely z boku. Nutno podotknout, že šachtové pece byly také zavážené kolejově stejně jako později vybudovaná kruhová pec. Lom byl napojen na státní dráhu dvojkolejnou vlečkou. Provoz v Tomáškových lomech byl ukončen roku 1967.
V místě vápenky v Karlštejně nyní stojí měnírna ČD, v lomu se zachovaly pomalu chátrající šachtové pece, kruhová pec, trafostanice a torza ostatních výrobních hal.
Petzoldův lom
Firma C. T. Petzold získala pozemky s vápencovými lomy mezi Srbskem a Karlštejnem v roce 1917. Vytěžený vápenec dodávala pro cukrovary a železárny, později se zde začala vyrábět vápenná moučka pro hnojení a terazzové drtě. V roce 1930 byla zahájena výroba umělé omítky “Silurit”. K tomu si firma sama vyráběla hydraulické vápno. V roce 1936 byla vybudována vápenice vybavená dvěma šachtovými pecemi, po pěti letech byla ale výroba vápna na úřední příkaz zastavena. Podobně dopadla i výroba lehkých stavebních desek.
V roce 1941 uzavřely nájemní smlouvu s touto firmou Akciové železárny v Komárově. Dopravu surovin značně znesnadnily následky povodně, která v roce 1941 strhla dřevěný most přes Berounku, a tak veškerý vytěžený materiál bylo nutno dopravovat do železniční stanice Karlštejn nákladními auty. Náhradou za most byla v letech 1941 až 1942 vybudována lanová dráha. V návaznosti na stavbu lanovky byla u nákladiště vybudována mlýnice na výrobu vápencových mouček. V té době byla také vybudována dominanta lomu – osvětlovací reflektorová věžička nad spodní etáží.
Těžba v lomu byla ukončena v 60. letech. V současné době zde sídlí firma vyrábějící malé čístírny odpadních vod a jiné vodohospodářské plastové výrobky.
