Jižně od Plzně, severně od Klatov, nedaleko od sebe, nacházejí se dvě zříceniny hradů…
Zřícenina hradu Vlčtejn
Na hrad Vlčtejn vede cesta po silnici od zastávky vlaku Zdemyslice. Pod hradem je plácek a nedaleko koupaliště. Bezva místečko na přespání. Pod hradem se pořádají občas kulturní akcičky.
Hrad Vlčtejn se připomíná poprvé v r. 1284 a jeho držitelem byl Holen z Vlčtejna (též z Vildštejna), přítel Záviše z Falkenštejna. Koncem 13. a v polovině 14. století je ještě doloženo několik šlechticů tohoto jména. Před r. 1360 získali Vlčtejn Rožmberkové a ti také původně dřevěný hrad přestavěli a dali mu dnešní podobu. K panství patřily podle rožmberského urbáře z r. 1379 vesnice Chlumčany, Chouzov, Olešná Holoubkov, Lhotka, Třebín, Sloupek, Přívětice, Zhoř, Milínov, Velkov a Nezvěstice. Na hradě sídlil purkrabí, který zdejší rožmberský statek spravoval. Vlčtejn byl v počátcích husitské revoluce oporou katolické strany, a proto se ho r. 1421 zmocnil Žižka při své cestě na Plzeňsko; purkrabím zde byl ustanoven Vilém Kostka z Postupic. Hrad zůstal v držení husitů až do r. 1422, přestože Žižka uzavřel s plzeňským landfrýdem příměří. V době bitvy u Lipan (1434) byl zdejším purkrabím Svojše ze Zahrádky, který v r. 1435 uzavřel s Oldřichem z Rožmberka smlouvu, podle níž měl držet hrad do té doby, než mu Oldřich nebo jeho matka Eliška z Kravař, vlastní majitelka hradu, vyplatí 400 kop grošů českých. Oldřich neviděl rád na svém hradě kališníka, a proto se smluvil se Zbyňkem z Kočova, aby vyplatil hrad pro sebe. To se stalo r. 1442. Po Zbyňkově smrti se však r. 1444 zmocnil hradu opět Svojše ze Zahrádky.
Od r. 1446 držel Vlčtejn Bedřich z Donína, stoupenec poděbradské jednoty, a proto si také Jiří z Poděbrad vybral hrad jako místo jednání se strakonickou jednotou, poraženou 4. června 1450 v bitvě u Rokycan. Obě strany se sešly na Vlčtejně 9. června a 11. června zde uzavřely smlouvu, která vešla do českých dějin jako smlouva vlčtejnská. Byl to velký úspěch Jiříkovy politiky, který znamenal konsolidaci poměrů v českém království a možnost dalšího pokroku poděbradské politiky.
Páni z Donína drželi hrad Vlčtejn až asi do r. 1500, kdy Bedřichův stejnojmenný vnuk, stoupenec jednoty bratrské, prodal své panství v blízkosti katolické Plzně a koupil si Valečov, který byl blíž větším českobratrským centrům. Vlčtejn koupil sice Jan Varlejch z Bubna (1514 – 1525), ale jako jeho majitel zároveň vystupuje Jan z Roupova, který od Bedřicha z Donína koupil Spálené Poříčí a Žákavu. K vlčtejnskému panství patřilo také městečko Blovice. Syn Jana z Roupova Kryštof prodal mezi l. 1587 – 1589 Vlčtejn majiteli blízkého Hradiště Janu Hradišťskému z Hořovic. Nový majitel měl tři dcery, z nichž Anna se provdala za Kryštofa Haranta z Polžic, jenž občas na Vlčtejně pobýval (zejména r. 1611 za vpádu Pasovských do Čech). Všechny tři sestry postoupily však otcovské dědictví své matce. Po její smrti (byla podruhé provdána za Viléma z Landštejna) získala Vlčtejn jiná její dcera, Markéta Karlova z Hořovic, která držela i blízké Hradiště u Blovic, a oba statky spojila; spojení trvalo v podstatě až do konce feudalismu. Nepohodlný hrad Vlčtejn přestal sloužit k obývání, zejména poté, když hradišťská tvrz byla znovu přestavěna a později přeměněna na zámek.
Manžel Markéty Karlovy z Hořovic Petr Tobiáš Karel ze Svárova hlasoval pro Fridricha Falckého jako českého krále, a proto mu byl po Bílé hoře hradišťský statek zkonfiskován, ale pak vrácen jeho synovi Janu Václavovi. Ten však brzy zemřel a Vlčtejn s Hradištěm dostal jeho syn Kryštof Rudolf. Ten měl dvě dcery a po jeho brzké smrti (1663) a po spletitém jednání dostal zdejší zboží Maxmilián Rudolf z Gutštejna, manžel zemřelé dcery Kryštofa Rudolfa. Nový majitel neměl potomky a tak statky získala jeho vdova Polyxena Kateřina Vratislavová z Mitrovic, jež se znovu provdala za Jana Josefa z Újezda. Po vymření rodu získali Hradiště a Vlčtejn Krakovští z Krakova, z nichž nejznámější byl Hanuš. Po jeho smrti r. 1872 přešel majetek do držení Pálffyů.
Hrad zpustl, stal se zříceninou, byl však ve 40. letech 20.století restaurován. Je to menší, ale typický gotický hrad z doby Karla IV. Stojí na skalisku nad obcemi Želčany a Zdemyslice a je dnes zarostlý stromy. Na skalisku stojí palác, pod ním bývaly hospodářské a jiné budovy. Hradiště bylo obehnáno dvojím náspem a příkopem, jak je dodnes dobře vidět na severní i západní straně. Na ostatních stranách je opevnění již porušeno. Zde stávaly hospodářové budovy. K vlastnímu hradu se vystupuje po dřevěném schodišti. Na jižní a východní straně spadá skála přímo dolů, na severní a západní byla postavena vysoká hradba. Na náhorní plošině je malý dvorek a hned za ním jednoposchoďový palác obdélníkového půdorysu, na severní straně jsou jeho rohy zaobleny. Palác je přes 20 m dlouhý a přes 9 m široký. Půdorys je rozdělen příčnou zdí na dvě části, menší (na jih) a větší. Podle charakteru stavby se lze domnívat, že hrad stavěl stejný stavitel jako blízkou Radyni, tedy asi Vít Hedvábný, který Rožmberkům stavěl rovněž Helfenburk.
Vlčtejn – pohled ze západu
Vlčtejn – uvnitř paláce
Vlčtejn – uvnitř paláce
Vlčtejn – pohled z východu
Vlčtejn – pohled z jihu
Vlčtejn – pohled z jihozápadu
Vlčtejn – pohled ze severu
Vlčtejn – obranný val
Zřícenina hradu Radyně
Hrad založil před rokem 1361 Karel IV., který mu též dal od svého jména odvozený název. Ten se však tentokrát neujal. V husitských válkách byl hrad zastaven a koncem 15. století zpustl. Jako pustý se poprvé připomíná k roku 1558.
Hlavní stavbou hradu byl podobně jako na nejspíše o něco starším Kašperku obdélný palác, srostlý na kratších stranách se dvěma obytnými věžemi. Jedna z nich, doposud dobře dochovaná, byla čtverhranná a druhá polookrouhlá. Hlavní obytné plochostropé prostory se nacházely v prvém a druhém patře a v jejich sestavě nalézáme i dvě roubené komory. Horní úrovně obou věží spojovala chodbička v konsntrukci krovu. Skalnatý vrchol kopce neumožňoval stavbu pravidelného opevnění okolo paláce s věžemi. Před čtverhrannou věží ležel nevelký, hradbou opevněný čtverhranný dvorek s cisternou a dnes zaniklou zástavbou. Do paláce se z něho vcházelo po můstku na pilířích přistavěných k jeho boku. Tento vnitřní hrad obíhalo ještě vnější opevnění, do jehož hradby byly zapojeny zřejmě hospodářské budovy.
Parkán na čelní straně s jednou podkovovitou a snad jednou dvojbokou baštou může být mladším doplňkem. Okružní příkop, který obíhá téměř celou dispozici, lemoval val. Na něm v místě vstupu stála prvá brána, do níž se vcházelo přes další, krátký příkop. Řešení paláce s věžemi silně připomíná hrad Kašperk, který však má obě věže čtverhranné. V obou těchto stavbách vyvrcholily tendence ke srůstání obytné věže s palácem (typické pro prvou polovinu 14. století) vznikem zcela pravidelného charakteristického stavebního útvaru, který volně stál v obvodovém opevnění. Jeho pohodlné a reprezentativní podobě byla věnována velká pozornost, zatímco opevnění zůstává pasivní.
