Čejchanov
Poprvé se hrad připomíná k roku 1318. Pánové z Hrádku zde seděli až do počátku I5. století, kdy Čejchanov získal Jan Zoul z Ostředka, známý vůdce lapků. Roku 1404 ho zde oblehla zemská hotovost pod vedením arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Háznburka, hrad dobyla a zbořila. Hrad se skládal z předhradí a jádra. Pětiúhelné předhradí zajišťoval kromě šíjového příkopu i boční příkop, před nímž byl ještě vyhozen val. Vcházelo se do něho mírně vysunutou věžovitou branou. Ve vnitřní ploše lze rozeznat pozůstatky cisterny a při východní hradbě zřejmě místo zástavby. Zhruba trojúhelnému jádru dominovala velká čtverhranná obytná věž, dochovaná pouze v podobě terénního reliéfního reliktu. Pozůstatky eventuálních jiných staveb nejsou patrny. Čejchanov představuje klasickou variantu hradu donjonového typu v jeho jednodušším provedení, typickou pro prvou polovinu 14. století.
Hradové Střímelice
Skromné zbytky zajímavého a velmi málo známého hrádku ze 14. století najdete na kraji obce Hradové Střimelice, ležící mezi Ondřejovem a Stříbrnou Skalicí. První přímá zmínka o hradu v historických pramenech pochází z roku 1359, kdy se po něm psal rytíř Jan zvaný Střimělička, smírčí rozhodčí a pozdější zemský sudí. Právě Jan byl zřejmě stavitelem hradu, kde nechal ještě roku 1381 vystavět kapli Početí Panny Marie. janovi potomci drželi hrad i panství až do roku 1444, kdy jej získal Zdebor z Bezejovic. Roku 1474 koupil Střímělice Jindřich Jevišovický z Kunštátu, vlastnící rozsáhlé majetky v okolí včetně Sázavského kláštera, a hrad nebyl nadále využíván jako panské sídlo. Po roce 1516 bylo zboží připojeno ke Komornímu Hrádku a při jeho dalším prodeji roku 1554, kdy jej od Šelmberků získal Jan mladší z Valdštejna a na Toužetíně, se již ve smlouvě hovoří pouze o pustém zámku u Střimelic. Ten se zřejmě poměrně rychle změnil ve zříceniny, které potom bohužel vzhledem ke snadné dostupnosti posloužily jako snadný zdroj kamene pro obyvatele vsi a téměř úplně zanikly.
Spolu s navazujícím hradištěm Doubravčice a nedalekým tvrzištěm Dolany je součástí zdejší archeologické „učebnice“ – nachází se ve vrcholové partii ostrožiny tyčící se nad říčku Šemberu, necelých 5km severozápadně od Kostelce nad Černými lesy.
Hradní areál zabírající nejsevernější výběžek pravěkého (a později slovanského) hradiště nedosahoval žádných závratných rozměrů. Nepřístupnost od severu, západu a částečně i východu zaručovala prudká svažitost terénu, od jihu hrad nepravidelně oválného půdorysu chránil mohutný šíjový příkop. Jednalo se patrně o méně kvalitní, patrně bezvěžový, objekt. Pozůstatky zástavby jsou spíše sporé, nikoliv však nezajímavé. Při jižní (čelní) na sucho skládané hradbě (skryté v dnešním valovitém útvaru) jsou dodnes velmi dobře patrné relikty zděné stavby. V západním ohybu jádra nepatrná propadlina naznačuje možnou existenci podsklepené stavby, zadní vyvýšenou část areálu s největší pravděpodobností zaujala stavba dřevěná či roubená.
Historie objektu příliš bohatá není. Jisté je, že vznikl po roce 1357; tehdy Ješek z Náchoda prodal biskupovi Dětřichovi z Portic (pro klášter v Klášterní Skalici) pozemek jako dělaný pro stavbu opevněného sídla – po dávném hradišti se zachovala soustava valů a příkopů předělující jediný přístupový směr od jihu. Druhotné využití těchto fortifikací pro vytvoření (ve srovnání s rozlohou hradního areálu) rozsáhlého předhradí potvrdil archeologický průzkum. Hrad v majetku kláštera (!) zůstal až do válečných bouří roku 1421. Tehdy zanikl klášter. A Šember? Nevíme, nicméně pustým je uváděn již roku 1452.
Doubravčice
Rozsáhlá ostrožina protáhlého tvaru vypínajícího se k severu nad říčku Šemberu se svojí výhodnou polohou zažila během historie hned trojici obranných staveb. Asi kilometr jihovýchodně od obce a necelých 5km od Kostelce nad Černými lesy se při žluté značce KČT rozléhá pro zachovalost své fortifikace více než zajímavá lokalita pravěkého a slovanského hradiště, spolu s ruinami gotického hradu Šember.
Ostře profilovaná ostrožina chráněná prudkými svahy směrem k severu spíše mírně klesá. Snadno přístupná je tedy pouze od jihu, kde ji ochraňoval dodnes obdivuhodný systém příkopů a valů. Podle archeologického průzkumu lokalita spoře zastavěného hradiště (naznačující možný čistě vojenský účel) byla osídlena již ve starší době bronzové, nalezené sídlištní objekty pak pochází z doby knovízské a štítarské. Jestli odborníci v reliktech tuší knovízské opevnění, pak o tom halštatském nemůže být pochyb. Přes 230m dlouhá a nepřehlédnutelná terénní vlna přepažující ostrožinu byla do sklonku zmíněného období datována bez pochyb.
Strategickou polohu a pozůstatky pravěkých valů využili v 6. až 8. století také slované. Nejstarší fortifikace rozšiřující areál na 4,5ha byla patrně vystavěna při konci 7. století. Zajímavým zabezpečovacím prvkem byla na kůlech nad úroveň terénu vyzdvižená obranná stavba – jakási (snad) vícepatrová střelecká věž.
Když byl v zadní části hradištního areálu v 14. století budován gotický hrad, stavitel pochopitelně neváhal a též druhotně využil mohutné zbytky dávného opevnění, které přetvořil v – poměrně lehce získanou – ochranu svého vcelku rozsáhlého předhradí.
Klepec
Nedaleko vesnice Přišimasy se nalézá krásné místo na výlet. Z části zalesněný denudační hřbet budovaný granodiority (hrubozrnná žula). Na samém vrcholu se rozkládá přírodní památka Klepec I. a kousek po cestičce mezi poli Klepec II. Naleznete zde jednak obrovský 8m vysoký a přes 11m dlouhý balvan se žlábkovými rýhami na stěnách, tak i skupinku dalších rozesetých velkých balvanů, ve kterých jsou zvětráváním vyvinuté skalní mísy, prohlubně a další tvary. Ten první největší z nich dostal jméno Slouha, snad proto, že připomíná shrbený hřbet služebníka.
Zaniklá vesnice Žák
Máte-li rádi mystiku starých zaniklých osad a vsí, musíte někdy vyrazit do Klánovic a okolního lesa Vidrholce. V místech, které dneska pokrývá nekonečné stromoví stávalo hned několik středověkých vesniček. Nejvíce se zachovalo ze vsi zvané Žák, která se rozprostírala poblíž dnešní železniční trati. Dodnes zde můžete rozpoznat stěny dřívějších domů, pěkně se zachovala dokonce i kameny roubená studna. Nepřehlídnutelná je hráz bývalého rybníku, při kterém stála. Ten byl napuštěn ještě dlouho po zániku vesnice. Osudnou se jí stala pravděpodobně třicetiletá válka, po které již nebyla obnovena. Kdy vznikla, se neví. Jisté je jen to, že poddanstvím náležela pod nedalekou tvrz Jirny. Roku 1536 přispěli lidé z Žáku na výrobu menšího ze zvonů jirenského kostela.
Lom Kaménka
Malý lom založený v polovině 19. století pro získávání kvalitního žulového kamene. Prvotně se volně ležící kámen sbíral a opracovával, později bylo zahájeno lámání kamene. Těžba kamene nebyla tehdy nikterak intenzivní a po otevření velkých jámových lomů v žernovské žulové oblasti bylo v tomo lomu od těžby počátkem 20. stoleté upuštěno. Situaci komplikovala také složitá doprava získaného materiálu.
V 50. letech 20. století měla být těžba opět zahájena, ale oblast byla mezitím vyhlášena přírodní rezervací a proto se od obnovení těžby upustilo. Po cestě vedoucí k lomu můžete spatřit základy kovárny. Ta zde byla postavena pro potřeby kameníků pracujících v lomu, neboť opravy a údržba nástrojů byla u každého lomu nezbytná. Z lomu Kaménka byl vytěžen základní kámen Národního divadla v Praze.
