Nejvíc jsem si prohlížel Měsíc. Zdálo se mi, že je docela blízko a že by se na něj dalo dohodit kamenem, kdyby člověk stál na Kamenném nose, když Měsíc právě nad ním vychází. Problém však byl v tom, jak se dostat na Kamenný nos. Dohodit na Měsíc, to by už bylo snadné.
Thórbergur Thórdarson: Kameny mluví
15. 8. 2008 Pátek
Po týdnech příprav, nákupů, počítání, odečítání, balení, vybalování a kontrolování je tady dlouho očekávaný den odjezdu a to z Prahy, z parkoviště MHD u stanice Háje pražského metra. Žlutomodrá Karosa v letech, kontrola účastníků zájezdu a kolem osmé hodiny večerní jupí směr Německo, Dánsko a Island. Kompletní fotogalerii najdete ZDE .
16. 8. 2008 Sobota
Cesta probíhá bez větších problémů a čurpauzama se nešetří. V dánském přístavu Hanstholm jsme kolem jedné hodiny odpolední. Počasí je bezvadné, a jelikož trajekt Nörona společnosti Smyril Line vyplouvá až večer, máme dost času důkladně omrknout maják, rybářské muzeum, pobřeží, přístav a kdo to stihne, tak i nedaleké muzeum II. Světové války. V osm začíná nalodění (s lodním lístkem na jméno Jiří Kořínek) a pár minut před desátou se to všechno začne hýbat, houpat a foukat. Běháme po palubě od přídi na záď, fotíme západ slunce, východ měsíce a vůbec, všechno je to neuvěřitelně uvěřitelné.
17. 8. 2008 Neděle
Po mořské nemoci ani památky. Počasí vypadá na tropickou Afriku, takže se válíme na rozpálené palubě, pojídáme, pokuřujeme, plaveme, saunujeme se, posouváme čas o hodinu zpátky a koukáme do vln. U britských břehů hledíme na ropné plošiny, k večeru kolem deváté míjíme Shettlandy a na večerní welcome party na osmém patře každý řekne, jak se jmenuje, odkud je, co dělá a než kolečko skončí, všichni to zapomenou.
18. 8. 2008 Pondělí
Ráno o půl deváté jsme v přístavu Tórshavn na ostrově Streymoy, nebo-li v hlavním městě Fearských ostrovů. Máme za sebou 1024 km na lodi a hnedle vyrážíme do kempu v Tórshavnu (kuchyňka, vařiče, sprchy zdarma) postavit stany a poznávat a poznávat a poznávat. Přejíždíme na ostrov Eysturoy, konkrétně na sever do vesničky Gjógv na pobřeží (rozchod 12:00 – 13:15, první a rozhodně ne poslední kostelík). Dále se vyhoupneme silnicí č. 662 do sedla (391 m.n.m.) nad vesničku Eidi, odkud se vydáváme zdolat nejvyšší vrchol Faerských ostrovů Slaettaratindur z výškou 882 m.n.m (13:30 – 14:30, vrchol). Výhledy na drsnou a fascinující krajinu berou dech, takže zpátky u autobusu (alias Máni) jsme v 16:15. Pokračujeme k čarodějnickému útesu a do městečka Eidi, kde jsme svědky vzájemného mordování se racků a pak už po pobřeží upalujeme zpátky do kempu v Tórshavnu.
19. 8. 2008 Úterý
Odjezd z kempu v 8:00 směr Tjørnuvík, městečko na severu ostrova Streymoy. Za nádherného počasí se odtud v 9:30 vydáváme na trek přes sedlo Tjørnuvíksskard (11:10, 522 m.n.m., 13,3 °C, prudký vítr) do vesničky Saksun (13:15). Občas kolem proběhne ovce, občas někde leží koně, občas někdo kropí travnatou střechu vodou. A všude kolem nádherné Faerské ostrovy. Den zakončujeme v městečku Vestmana (14:50), kde vyrážíme parádní loďkou na dvouhodinovou plavbu podél ptačích útesů (30 €, 16:20-18:10)). Ovce na téměř kolmých skalách, obrovské vlny, skalní jeskyně, kterýma proplouváme, papuchálci a jiná létající havěť. Anglický výklad kapitána lodi je zaměřen převážně na fakta, takže se konečně dovídáme, kdy kterého ptáčka snědli a málem vyhubili. V kempu jsem těsně po sedmé, kdo má zájem, může jít do kina.
20. 8. 2008 Středa
Po osmé hodině vyrážíme z kempu. V Tórshavnu urveme kus střechy místní kavárny a míříme do vesničky Kirkjubøur omrknout údajně jedny z nejstarších původních dřevěných a dodnes obývaných staveb na světě. K tomu pochopitelně kostelík a jako bonus gotický zakonzervovaný chrám. V jedenáct dopoledne jsem zpátky v Tórshavnu a na řadu přichází hlavní město. Oblačno, bez deště, 13,9 °C, maják, pobřežní domky, marné hledání kostela, ceny potravin v obchodech po vynásobení koeficientem 3,3 jsou poněkud astronomické. Nakonec se vracíme zpátky do kempu, balíme věci a před devátou večerní odplouváme Nöronou úžasným průplavem Vestmannasund směr Island.
21. 8. 2008 Čtvrtek
Už z dálky nás Island vítá slunečným a větrným počasím, takže v pětistupech stojíme na přídi a fotíme a fotíme a opět posouváme čas o hodinu zpátky. V přístavu Seydisfjördur (vzdálenost Tórshavn – Seydisfjördur 515 km, 20,4 °C) jsme v pravé poledne. Islandští celníci nás nechávají projít bez významnějšího povšimnutí, takže nabalení jídlem můžeme pokračovat směr město Egilsstadir. Měníme peníze na islandské kačky a poprvé využíváme služeb levného marketu Bonus (pro některé prasečák, neboť ve znaku je růžolící prasátko a pro některé Globus). Příjemné zjištění je, že zdejší ceny díky posilující koruně už nejsou tím obávaným strašákem pro turisty (1 kg chleba cca 35,- Kč, jogurt 500g cca 25-30,- Kč…a dělíme všechno pěti). A islandským zjištěním je skutečnost, že auta na parkovištích se nezamykají a nikde, ani na benzinkách, nejsou bezpečnostní kamery. Kolem druhé hodiny vyrážíme přes měsíční krajinu (údajně zde skutečně američtí astronauti trénovali práci s technikou určenou k pohybu na měsíci) k nejvýše položené farmě na Islandu Mödrudalur (460 m.n.m., 17:15) s kostelíkem z roku 1949. Den zakončujeme islandským Grand Canyonem s vodopády Selfoss a Dettifoss (nejmohutnější vodopád v Evropě, průměrný průtok cca 200 m3/s, 19:15 – 20:45) na řece Jökulsá á Fjöllum. Příjezd do v kempu v NP Jökulsárgljúfur ve 21:30, teplá sprcha za 4 x 50,- ISK, bez vařiče.
22. 8. 2008 Pátek
Za oblačného počasí a teploty 17 °C vyrážíme v sedm hodin ráno pěšky z kempu na blízkou skálu Eyan ve tvaru koňské podkovy (podle legendy či ságy se jedná o otisk bájného koně z vesmíru, který se při průletu odrazil svým kopytem od Země). Po návratu do kempu se balíme a kolem deváté pokračujeme v poznávání NP jezerem Botnstjörn na konci skalní podkovy. Všude kolem rostou mraky borůvek a hřibů a my se přesouváme národním parkem na Hljódaklettar, kde vyrážíme na dvouhodinovou túru (11:15 – 13:30, oblačno, 20 °C) kolem čedičových útvarů a přes sopečné útvary Rauthólár s černým a červeným popelem. Další fascinace zdejší krajinou a skutečnost, že v NP je přísný zákaz cokoliv trhat (borůvka, hřiby), popř. odnášet ven (kameny a láva). Jenže, kdo netrhá a neodnáší, není Čech. Následuje cesta do Husavíku, kde navštěvujeme muzeum velryb (600,- ISK, 15:30-16:30) s českou průvodkyní a dlouho očekávaný výjezd na moře v rybářských kombinézách na pozorování velryb (3 600,- ISK, 16:45 – 20:15). Po třech hodinách plavby se nám, i když už trochu ve večerním šeru, konečně ukazuje Minke whale – plejtvák malý (délka cca 10 m). Běháme s foťáky, lezem si do záběrů, padáme přes sebe a jsme všichni moooc happy. I když, jak se později ukáže, to nebude naše poslední setkání s velrybou na Islandu. Končíme v kempu u jezera Mývatn (sprcha zdarma, bez kuchyňky), kde se seznamujeme s pitnou sirnatou vodou, mouchami a komáry.
23. 8. 2008 Sobota
Z kempu vyrážíme po osmé hodině směr Reykjahlíd na rychlozastávku u kostelíku a pak už jedeme na bahenní sopky v oblasti Námafjall. Další paleta neuvěřitelných přírodních barev a jevů, všechno syčí, bublá, páchne sírou a prská, teplota páry se pohybuje kolem 80 – 100 °C. Před desátou se autobusem přemisťujeme k nedalekému zatopenému kráteru Viti a v jedenáct hodin vyrážíme na okružní výšlap po lávových polích Leirhnjúkur. A opět ta fascinace. Tisíce tvarů šedé a černé ztuhlé lávy (šedá z roku 1975, černá 1984) a pod nohama stále aktivní zem, chystající se v budoucnu opět vylévat moře žhavé lávy. Počasí polojasné až oblačné, 17,5 °C. Před třetí hodinou se vracíme k autobusu, kousek opět přejedeme a šlapeme na vrcholek hřebenu Námafjall (výstup 13:00 – 13:30) s výhledem na vulkanický komplex se sopkou Krafla. Ve dvě se vracíme na hodinku do kempu na obědpauzu a poté míříme na kráter Hverfhall se sestupem přes skalní město Dimmuborgir (15:30 – 18:15). Hoooodně fouká a hoooodně se práší. Cestou zpátky do kempu zastavujeme v městečku Skútustadir na nákup uzených rybek. A jak zjišťujeme, kartou se dá platit vážně všude a neuvěřitelně rychle.
24. 8. 2008 Neděle
Noční vichřice přivála studené počasí (9,2 °C), takže se v rychlosti balíme a vyrážíme v 7:30 z kempu. Čeká nás NP Höfdi s procházkou kolem jezera Mývatn (7:45 – 8:30) a oválné lávové pseudokrátery u Skútustadiru se stádem islandského skotu (8:45 – 9:15). Po deváté hodině odjíždíme k božskému vodopádu Godafoss na řece Skjálfandafljót, kde hrají prim blankytně modré nebe a duhy. Odjíždíme o půl dvanácté a teplota nám stoupá na 18,5 °C. Sedíme, klimbáme a pomalu přijíždíme do Akureyri, když se ozve stůůůůj, divéééééj, jéééé a mám pocit, že slyším i pičóóóó. Ve vodách fjordu Eyjafjördur se prohání samice plejtváka malého s mládětem. Na místě zastavujeme, zablokujeme dopravu, a i když na nás všichni kolem troubí, tak jen hledíme a fotíme. Naštěstí je tato událost show i pro ostatní, takže trávíme neplánovanou půlhodinku na břehu fjordu v mezinárodní pospolitosti. S pocitem blaženosti pak opět nastoupíme do autobusu a necháme se vyvést do města. Většina jde ihned navštívit bazén, my však konzumujeme uzenou rybku a vyrážíme na prohlídku Akureyri (13:15 – 16:00) po ose Akureyri church, neuvěřitelně barevná botanická zahrada a centrum města. Zabaleni do bund a kapucí potkáváme islandské děti v tričkách a bermudách. Před odjezdem z města ještě vtrhneme do Bonusu a než stihneme sníst půl kilovou zmrzlinu, jsme u plánované soutěsky Kotágil….pravda, jak se nakonec ukázalo, Kotágil to nebyl. Nicméně jí zdatně prozkoumáme (18:00 – 20:00) a se zprávou, že dochází v autobuse pivo, jedeme do kempu (farma) u Varmahlídu, kam dorážíme kolem 21:00. Jedna sprcha pro všechny, velká vytápěná společenská místnost, možnost vaření na plynu a strašná kosa (6 °C). Slunce zapadá skoro na severu a než jdeme spát, přemlouváme nebe, aby nám ukázalo polární záři. Bohužel, nějak to neklaplo.
25. 8. 2008 Pondělí
Odjezd z kempu v osm hodin, teplota islandského vzduchu je 8,4 °C, nebe je zatažené a víceméně nepřetržitě prší. Fanouš hlásí další traktor Zetor a řidiči shánějí silikon. V jedenáct jsme u skály Hvítserkur neboli bílého trička a o půl hodiny později na mysu Hindisvík, kde koukáme na tuleně v moři tak dlouho, až máme mokré kompletně všechno. Fotit se skoro vůbec nedá, takže začínáme dlouhý přesun po silnici č. 54 podél poloostrova Snaefellsnes. V sedm večer zastavujeme v městečku Stykkishólmur, kde nás na benzince udivuje káva a čaj zdarma a taky skutečnost, že právě někde v těchto místech se nacházíme nejdále od České republiky, konkrétně od Ostravy je to 2982 km. Končíme v kempu v Arnastapi kolem osmé hodiny večerní a jen co v rychlosti postavíme stany a uvaříme večeři, přidává se k vytrvalému dešti vichřice. Docela mazec, v nárazech leží stan v podstatě celý na zemi.
26. 8. 2008 Úterý
Ráno v 7:30 se přemisťujeme na blízké ptačí útesy, které jsou součástí NP Snaefellsjökull. Počasí se změnilo na typické islandské, takže tři minuty prší, tři minuty svítí slunce a do toho na nás za všech stran pomrkávají duhy. Po silnici č. 54 pokračujeme směr kráter Eldborg (tříhodinová túra tam a zpět, 11:00 – 14:00) a jelikož má Máňa bebí (něco jako porouchané čerpadlo), končíme den trochu předčasně (15:30) na koňské farmě u Snorrastadir, kde jsou koníci, pes hrající fotbal a hlavně vytopená společenská místnost, ve které spíme, sušíme a odpočíváme. A teplota je 13,5 °C.
27. 8. 2008 Středa
V sedm odjíždíme z farmy a po osmé jsme u kráteru Grábrók, který rozhodně nepřipomíná ostravské černouhelné haldy. Sluníčko občas vykukuje zpoza mraků a my jedeme omrknout nejteplejší termální prameny na Islandu u Deildartunguhveru (férových 100°C, 9:30), městečko Reykholt s dvěma kostely (10:00 – 10:30) a vodopády Hraunfossar a Barnafoss na řece Hvítá (11:00 – 12:00). Po poledni se zastavujeme v Bonusu v Borgarnesu a pokračujeme na nejvyšší vodopád na Islandu – Glymur. Ten si plně vychutnáváme tří a půlhodinovým trekem (15:00 – 18:30) a brozením v ledovcové řece. A následuje návrat z divočiny do civilizace do městského kempu v Reykjavíku (20:00). Trochu šok a hodně špíny, dvě pánské sprchy na tolik lidí je fakt málo.
28. 8. 2008 Čtvrtek
Celodenní prohlídka hlavního města. Höfdi House bez Regana a Gorbiho, vodárna Perlan s výhledem na město, kostel Hallgrímskirkja s varhaníkem a 2000 píšťalami, infocentrum s radnicí, Národní Islandské Muzeum, katolický kostel Christ The King Cathedral s lampou nad vchodem, budova Parlamentu, hlavní kostel Dómkirkjan, reykjavické muzeum fotografie, nákupní ulice, budova Vlády a vyhlídka na moře s vikingskou lodí. A všude stojí nějaká socha nebo projíždí škodovka.
29. 8. 2008 Pátek
Z kempu odjíždíme v osm. Čeká nás v deštivém a silně větrném počasí Thingvellir (9:30 – 11:30), kde vznikl kolem roku 930 n. l. Althing – první parlament v Evropě a kde je viditelná hranice dvou litosférických desek středoatlantského hřbetu. Asi hodinu čekáme v místním infocentru, jestli se počasí nezlepší, ale nakonec stejně vyrážíme se sklopeným čelem proti větru a dešti. Pak se přesouváme na termální koupaliště Modrá Laguna, kde se dlooooouho (13:30 – 18:00) koupeme a koupeme a koupeme v teplých odpadních vodách z místní geotermální elektrárny, zatímco nám na hlavu prší a prší a fouká. S poznatkem, že opičky se shlukují tam, kde je nejteplejší voda, se večer vracíme do Reykjavíku, pácháme nákup v Bonusu a mažeme spát.
30. 8. 2008 Sobota
Kemp se s námi loučí ve stylu „Hovno vedle záchodové mísy“ a v osm odjíždíme. Počasí se vybírá a my míříme do oblasti Haukadalur ke slavnému Gejzíru, kde jsme kolem desáté. Má to jen jednu vadu – gejzír Gejzír, otec všech gejzírů světa, už nějakou dobu negejzíruje. Prý ho ucpali zvědaví turisté, takže nám musí stačit gejzír Strokkur (25 – 35 m). Počítáme minuty, čekáme na oko a najednou fotíme a fotíme. A po nějaké době už nefotíme a jen zíráme a zíráme. V 11:30 se přesunujeme k vodopádu Gullfoss a kolem druhé hodiny zastavujeme ve Skálholtu, v jednom z prvních sídel na Islandu a s údajně vůbec první školou na Islandu. Kostelíček s kamennou hrobkou z 11. století ve sklepení a pozůstatky základů původních staveb a pokračujeme k vodopádům Seljalandsfoss s průchodem zezadu a Glufrafoss s průchodem naboso a lezením po skále. Sluníčko svítí a duhy se duží. Končíme v kempu (17:30) pod vodopádem Skógafoss na řece Skóga. Sprchy za 2 x 100,- ISK a menší přístřešek na vaření.
31. 8. 2008 Neděle
Hned vedle kempu jdeme do skanzenu ve Skógaru (600,- ISK, 9:30 – 11:30). 20 000 všelijakých předmětů a vychytávek z velrybích kostí, jihoamerických stromů a bůh ví, z čeho ještě, prostě islandským životem a folklórem tam a zpátky za dvě hodky. K tomu nádherný výklad v angličtině, hra na varhany zakladatelem muzea a žijící legendou panem Þórðurem Tómassonem, muzeum dopravy a telekomunikací a nebe bez mráčků. V poledne (12:00 – 14:30) nás pak čekají černé pláže a útesy u Dyrhólaey, rozbouřené moře, vyvržený kytovec, cinkot černých kamínků ve vlnách, čachtání nohou v moři, maják a výhledy na ledovec Mýrdalsjökull. Totéž je i na pláži u Gardaru (15:00 – 15:30) a městečka Vík (15:45 – 16:15). K večeru jedeme na vodopád Systrafoss (17:30 – 18:15) a čedičovou chrámovou dlažbu v Kirkjubaejarklaustur (18:30 – 18:45). Cestou ještě pár fotopauz na ledovec Vatnajökull nasvícený večerním sluncem a pak už míříme do kempu u národního parku Skaftafell, kam dorážíme v osm hodin. Teplá voda ve sprchách se ohřívá plynem, takže jí není problém rychle vyplýtvat. Velká společenská místnost a dost místa na vaření.
1. 9. 2008 Pondělí
V osm ráno se přemisťujeme k vedlejšímu kempu a infocentru ve Skaftafellu (99 m.n.m.) a podnikáme celodenní trek přes vyhlídky Sjónarnipa (cca 320 m.n.m.) a Gláma (cca 650 m.n.m.) na vrchol Kristinartindar (1126 m.n.m, 8:45 – 12:45). Nádherné počasí a výhledy na ledovec Vatnajökull s nejvyšším vrcholem Islandu Hvannadalshnúkur (2119 m.n.m.) ve tvaru sněhové pyramidy a na stovky říčních koryt odvádějící tající vodu z ledovce do moře. Z vrcholu sestupujeme k vodopádu Svartifoss s čedičovými varhany a k vodopádu Hundafoss a dále zpátky k autobusu, kde jsem kolem páté hodiny odpolední. A opět jsou všude hřiby a hřiby. Do kempu se vracíme kolem 18:30.
2. 9. 2008 Úterý
V noci prší a docela dosti to zas fouká. Před devátou jedeme opět k infocentru ve Skaftafellu a podnikáme rychlovýlet přímo ke kraji ledovce. Pod nohama se nám houpe písek, tak se tam raději moc nezdržujeme a mažeme do infocentra, kde nám pouští video o erupci na ledovci a následné velké vodě. Následuje přesun do ledovcové zátoky Jökullsárlón s nejkratší řekou světa (cca 300 m) a projížďka obojživelným vozidlem světem tisíciletých ledovců a vykukujících tuleňů (13°C, 12:00 – 15:15). K tomu procházka po černém pobřeží v záplavě ledových ker a rozbouřeného moře a máme další báječný věčný balzám na duši. A slunce svítí a svítí a svítí, jako by nám chtělo vynahradit předchozí deštivé dny. Nakonec nás ještě čeká přejezd do kempu v Egilsstadiru (společné sprchy, zdarma, přístřešek na vaření), až se nám z toho Máňa zavzdušní a než je opravena, přijíždíme kolem 22:30. Ruku do ohně bych za to nedal, ale mám pocit, že sněží.
3. 9. 2008 Středa.
Odjezd z kempu v 7:40 a poslední islandský výlet tak trochu nečekaně na vodopády. Hengifoss a Litlanesfoss na řece Hengifossá nedaleko Egilsstadiru (8:15 – 9:45). A pak už jen výměna zbytků islandských korun, nákup potravin na cestu Nöronou, ve 14:00 se naloďujeme a o dvě hodiny později vyplouváme směr Faerské ostrovy, Dánsko a vůbec, Česká republika. Na lodi nám řádí mořská nemoc a docela chladné počasí, tak se raději přesouváme do sauny a do bazénu. A pak už jen sladkých 12 hodin spánku.
4. 9. 2008 Čtvrtek
Na mezizastávku do Tórshavnu přijíždíme v 11:00, podnikáme flashbackový výlet k majáku a konečně úspěšný výlet ke kostelu Havnar Kirkja a pak se jen tak nějak loudáme a zevlujeme. Před vyplutím (v 17:00) využíváme slunečního svitu a sušíme na horní palubě stan a pak už si zase užíváme cestu lodí. Den zakončujeme oficiální rozlučkou na osmém patře ve znamení kmínu, koriandru, anketních lístků a západu slunce.
5. 9. 2008 Pátek
Konečně vyšel čas i na prozkoumání lodního marketu. Kolem poledne se začínáme přibližovat k Norsku na mezizastávku v Bergenu podle podzimního jízdního řádu Nörony. Od tří do čtyř provádíme rychloprohlídku Bergenu po ose Hakonshallen (13. století) a Rosenkratztarnet, kostel Mariakirken (12. století), nábřeží Bryggen, kostel Korskirken a infocentrum, kde předběhneme japonské turisty v honbě za razítkem a pak už jen poklusem zpátky na loď. V šest zvedáme kotvy a na osmém patře nečekaně plánujeme utrácení zbytků dánských a faerských korun.
6. 9. 2008 Sobota
Budíček v devět hodin, vyklizení kajut, připlutí do dánského Hanstholmu v poledne středoevropského času, naskákání do Mání a tradá směr Česká republika. Kolem šesté hodiny večerní přejíždíme do Německa…
7. 9. 2008 Neděle
…a před čtvrtou ranní vjíždíme do Čech. Na první benzince nad láhví Coca Coly chvíli přemýšlím, čím mám cenu násobit nebo dělit. A jelikož v Praze jsme kolem půl šesté ranní, končí tímto naše cesta na Island.
Inu, co dodat můj milý deničku? Vlastně asi vůbec nic. O Islandu je zbytečné mluvit i psát. Island je nejúžasnější zažít na vlastní kůži.