Čvrtek, 24.7.2008 – Odjezd z Ostravy ve 12:00 za deštivého počasí směr Frýdek – Místek, Třinec, Čadca, Žilina, Martin, Ružomberok a Liptovský MIkuláš. Zastávka na hradě Strečno a kolem 17:30 příjezd do Prosieku, ubytování na privátu a mini procházka po okolí.
Pátek, 25.7.2008 – Výšlap na nejvyšší vrchol Velký Choč (1 607 m.n.m.). Autem jsme dojeli kousek nad dědinu Lúčky a zaparkovali v místě, kde červená značka opouští údolí s asfaltkou. Pak už to jsou jen tři hodiny prudkého stoupání přes Jastrabou a sedlo Vráca na vrchol, po vydatných deštích to opravdu báječně klouzalo 🙂 Na vrcholku se nám na pár minut rozfoukala mlha, takže bylo na co koukat a co fotit. Vidět jsou Nízké a Vysoké Tatry i Malá a Velká Fatra. A kupodivu žádní lidé, jen dva turisti, které jsme potkali při výstupu. Zpět jsme šli stejnou trasou, celková doba pro výstup a sestup byla cca 7 hodin.
Sobota, 26.7.2008 – Prosiecká a Kvačianská dolina, vrchol Prosečné. Pěšky z Prosieku k ústí Prosiecké doliny je to cca 15 minut. Odtud vede okružní naučná stezka přes obě doliny. Prosiecká dolina začíná úzkou průrvou mezi skalami, pokračuje korytem téměř vyschlého potoka až Červeným pieskům, kde je možno doleva odbočit do slepé doliny a po 10-15 minutách dojít k asi patnáctimetrovému vodopádu. Při východu z Prosieckej doliny (Svorad) jsme se dali doprava po zelené značce (hodně špatně se značka hledá, chce to trochu improvizovat) na vrchol Prosečné (1 372 m.n.m.), kde byla mlha, mlha a zase mlha 🙂 Pak následoval sestup přes Sedlo ostruhy do Kvačianskej doliny a před Oblazy (dávný dotek zdejší architektury) do obce Kvačany a následně do Prosieku. Celková doba pochodu 9:30.
Neděle, 27.7.2008 – Litovský hrad, hrad Likava. Brzký odjezd z Prosieku do obce Kalameny a odsud okružní cesta po žluté značce přes sedlo Poľana na zříceninu hradu Liptov (nejvýše položený hrad na Slovensku, cca 1 000 m.n.m.). Počasí bylo naprosto bezvadné, takže výhledy na Velký Choč a vůbec Chočské vrchy stály za to. Cestou dolů nás opět zradilo turistické značení, takže jsme si trošku zaběhali po mítinách 🙂 A nakonec ještě minivýlet na hrad Likava nad obcí Likavka a pak už šupajda domů…..
…jo a pár postřehů z Chočských vrchů:-) Každý druhý barák má ceduli PRIVÁT, takže sehnat pěkné ubytování není velký problém a ceny jsou taky docela rozumné (300,- Sk). Jen nepočítejte, že by vás ubytovali na jednu noc…
…turistické značení zde bylo hooodně slabé, zcela běžné bylo přijít na rozcestí čtyř cest v lese a hledat a hledat a zase hledat značku stylem 200 metrů po jedné cestě a zpět, 200 metrů po druhé cestě a zpět….a to tak dlouho, až jste značku našli:-) Naštěstí jsou slovenské turistické mapy dělané na podkladech vojenských map (stejně jako české), takže se podle nich dá velice dobře orientovat a popřípadě improvizovat a bloudit 🙂 Nicméně, Chočské vrchy jsou nádherné a stojí za to je navštívit i za cenu občasného bloudění.
