Vojenská pevnost v Terezíně z dob Marie Terezie
Když rakouský panovník a císař Karel VI. poznal, že nemá a nebude mít mužské potomky, rozhodl a poté dohodl s řadou evropských panovníků, že po jeho smrti usedne na trůn jeho nejstarší dcera, Marie Terezie. A tak se taky v roce 1740, když císař zemřel, stalo. Jenže ne všichni panovníci na tuto pragmatickou sankci (jak dějiny toto rozhodnutí pojmenovaly) přistoupili. K nejnespokojenějším z těch, kteří tak přišli o možnost připojit habsburskou říši ke svým državám, patřil pruský král Fridrich (Bedřich) II. Ten pragmatickou sankci neuznal a začal s Marií Terezií válčit.
Aby chránila zemi před vpády pruských vojsk, rozhodla Marie Terezie (a její syn Josef, který byl v té době jejím spoluvladařem a nejvyšším poradcem ve věcech vojenských) v roce 1780 zbudovat dvě pevnosti, které by chránily severní hranice její říše – jednu na soutoku Labe a Metuje nedaleko Náchodské branky, druhou na soutoku Labe s Ohří, poblíž Trávčič a Německých Kopist. V úterý 10. října 1780 přijel do pevnosti, jež dostala na počest panovnice jméno Theresienstadt, Terezín, císař Josef k položení základního kamene.
Uvnitř pevnosti pak vyrostlo město, které začalo žít svým všudypřítomností vojáků poznamenaným životem. V korunních hradbách pevnosti, které chránily jedno z nejdůležitějších obranných zařízení – stavidla, jimiž bylo možno zaplavit hradební příkopy a rozsáhlé zátopové kotliny okolo pevnosti, v takzvané Malé pevnosti, byla ještě v c. k. dobách zřízena vojenská věznice (a v ní vězněna řada odpůrců monarchie) a za okupace zde bylo nechvalně proslulé vězení pražské geheime staatspolizei, gestapa, „český koncentrák”. Z města samotného byla většina jeho obyvatelstva vysídlena a okupační moc v něm zřídila židovské ghetto.
Pevnost (nikdy o ní nebylo bojováno, nikdy – ač patří mezi nejmodernější a nejdokonalejší bastionové pevnosti na celém světě – neměla příležitost prokázat svou obrannou sílu) a její fortifikace za ta léta pomalu chátrala. Až v posledních desetiletích (a zejména od devadesátých let), kdy začal mohutnět zájem o historii vojenství, se tento proces zastavil a pomalu začal obracet k lepšímu.
